Satori v Cíferu II

Sveťo Ilavský patří k významným osobnostem slovenské intermediální scény. Jeho dílo nelze uzavřít do jediného stylu ani lineárního vývoje. Pohybuje se mezi řádem a chaosem, harmonií a destrukcí, racionální konstrukcí a spontánním gestem a je otevřen různým obdobím, kulturním vrstvám a výrazovým prostředkům. V tomto smyslu lze hovořit o kulturním nomádství: o volném pohybu napříč časem a prostorem a o schopnosti navazovat na moderní, postmoderní i širší evropské umělecké tradice, aniž by se stal vězněm konkrétního „ismu“. Hmota a živly hrají v jeho díle důležitou roli. Oheň i další přírodní živly slouží nejen jako prostředky technologického zpracování jeho děl, ale také jako zkoušky jejich vzniku, přežití a zániku. Ilavský se neustále pohybuje na hranici mezi tvorbou a destrukcí, náhodou a kontrolou, trváním a pomíjivostí. Jeho díla mohou působit extaticky a energicky, jindy jsou meditativní a soustředěná; i v klidnějších polohách však zůstává přítomno napětí a latentní síla. Složitost jeho intermediální tvorby se odráží také v tematickém členění, které umělec sám považuje za zásadní. Jednotlivé okruhy jeho díla jsou: When I’m at Home Alone, Pleonasm, Scores and Intermedia Projects, Christological Themes/Per Penderecki a Creation for Architecture. Nejde o uzavřené kategorie, nýbrž o propojené linie, v nichž se opakují otázky člověka, času, prostoru, víry, paměti, zvuku, obrazu a materiálu. Dílo Ilavského se proto jeví jako otevřený proces neustálého hledání. Jeho umělecký svět je vrstevnatý, přerušovaný a znovu skládaný, přičemž jednotlivé motivy nabývají v nových souvislostech různých významů. Tato schopnost překračovat hranice médií při zachování osobité výrazové energie činí z jeho díla jedinečný a podnětný přínos slovenskému umění.