Tomáš RAJLICH: Z bezprostřední blízkosti

Extrémní intenzita malířského modernismu se prosadila v globálním měřítku v 70. letech výstavou Fundamental Painting ve Stedelijk Museum v Amsterdamu (25. dubna 1975 – 22. června 1975), která zahrnovala Rajlicha mezi 18 amerických a evropských umělců (Robert Ryman, Agnes Martin, Robert Mangold, Gerhard Richter a další). Rajlichova práce ze 70. let a práce jeho současníků, ve svém maximalistickém esteticismu, svým způsobem uzavírá modernistický umělecký vývoj, který začal v druhé polovině 19. století; nicméně záměr a umělecká kapacita těchto tendencí zdaleka nebyly vyčerpány.

Právě Rajlichův další vývoj, definovaný nejen rozšířením barev, ale také jistým odstupem a post-konceptuální hravostí, s níž přijímá do své práce i chromaticky nespoutané „readymade“ materiály, to dokazuje.

Je možné polemizovat, zda důraz na redukci, intelektuální potenciál a estetický minimalismus způsobil v 70. letech určitou propast mezi divákem a umělci; v každém případě však bylo jasné, že tato umělecká fáze nebyla pouze uměleckou nutností, ale také obdobím, jehož odkaz, stále živý, se nám neustále vrací. A to ne z potřeby historického průzkumu, ale díky překvapivému objevu jeho účinnosti, kvality, intelektuální brilantnosti a abstraktní expresivní síly. A jak ukazuje Rajlich, s tímto materiálem je stále možné pracovat jako s aktuálním a živým uměním.

Rajlichova díla jsou zastoupena v mnoha veřejných sbírkách, například: Stedelijk Museum Amsterdam, Gemeentemuseum (dnes Kunstmuseum) Haag, Museum Boijmans Van Beuningen Rotterdam, Museum of Modern Art v New Yorku, MNAM/Centre Pompidou v Paříži, SMAK v Gentu, National Gallery of Canada v Ottawě, Národní galerie Praha. Od roku 1999 do roku 2002 byl Rajlich hostujícím umělcem v ateliérech MNAM/Centre Pompidou v Paříži. Od roku 2010 žije a pracuje v Praze a v Itálii u Gardského jezera.

Martin Dostál