Torkwase Dyson

Torkwase Dyson proměňuje přízemí Kunsthaus Bregenz v místo pro prostorovou architektonicko-sochařskou intervenci. Dva černé prvky ve tvaru plachet rozdělují foyer Petera Zumthora. Jeden se vznáší napnutý mezi stropem a podlahou, druhý, strmý trojúhelník, se špičkou téměř dotýká podlahy a prolamuje strop do patra nad – elegantní klín, padající čepel, monumentální klopa. Socha z černého dřeva se zdánlivě lehce vznáší do výšky a dělí přízemí, nápadná jako zábrana.

Tyto formy, které Torkwase Dyson nazývá „Hypershapes“, jsou zakotveny v teorii Black Compositional Thought. Jsou vyjádřením svébytné emancipace černochů z geografie Severní Ameriky, formované otroctvím až do současnosti. Přítomnost soch zintenzivňuje vnímání polohy vlastního těla v prostoru. Díla kladou otázky týkající se vnímání, zvuku a proporcí. Vzniká působivá prostorová poezie, v níž se stávají hmatatelnými vzdálenosti a pohyby, pohledy a blokády, stejně jako představy o hmotě, míře a vzdálenosti.

Torkwase Dyson, pocházející z Chicaga a žijící dnes v Upstate New Yorku, studovala sociologii a malbu. Její práce se pohybuje mezi různými uměleckými výrazovými formami. Kombinuje sochařství, architekturu, kresbu a malbu do děl, jejichž formy se zabývají infrastrukturou, ekologií, kapitálovými toky, migrací, historií a budoucností.

Východiskem její umělecké praxe jsou její úvahy o Black Geographies. Torkwase Dyson přitom geografii nechápe jako neutrální, fyzicky daný řád, ale jako sloučení individuálních rozhodnutí, společenských mocenských vztahů, historických procesů a politických zásahů. Prostory nikdy prostě neexistují. Jsou plánovány, obsazovány, regulovány a přivlastňovány. Vždy je jim vepsána komplexní problematika vlastnictví, příslušnosti, vyloučení, ale také krásy, textury a improvizace. Otázku „Co je to prostor?“ Dyson posouvá od fyzikální definice k historické a hluboce humanistické perspektivě. Co to znamená, moci obývat prostor? Kdo se smí kde zdržovat, kdo smí vytvářet prostory, kdo se smí volně pohybovat na všech úrovních, kdo je kontrolován, omezován nebo vylučován? A mohou být otroctví, kolonialismus a kapitalismus dnes potlačeny ekologickou politikou, silným sociálním systémem a demokracií? Zvláště důležité je, jak černoši v průběhu dějin a dodnes vnímají, využívají, mění a vytvářejí svobodné prostory.

Monumentální sochy z topolové překližky v Kunsthaus Bregenz jsou vyrobeny speciálně pro výstavu v Bregenzerwaldu. V procesu trvajícím několik dní Torkwase Dyson barví dřevo černou lazurou. Tím vzniká vnitřní nasycení materiálu. Pohlcení černé se stává formou vrytí do materiálu. V dalším kroku Dyson dílo opatřuje redukovanými malířskými a kreslířskými stopami, inspirovanými meditativními procházkami, antickými souhvězdími a vzpomínkami.

Stejná technika se objevuje i v příspěvku Torkwase Dyson na Benátském bienále 2026. V hale Arsenale seskupuje monumentální černé sochy, které připomínají výseče kruhu, jejich řezné plochy jsou akcentovány barevným sklem. Ani zde nejde o geometrii jako autonomní formu. Spíše objekty vytvářejí vztahy mezi světlem a hmotou, tělem a prostorem, pohybem a omezením, vnitřkem a vnějškem.

Druhé patro Kunsthaus Bregenz je zcela zatemněno. Stop-motion animace a zvuk rozšiřují prostor. Akustika je – podobně jako architektura – forma prostorového zapsání. Zvuk nemá jasně ohraničenou materiální podobu, a přesto má objem, rozsah a směr. Proudí prostorem, vyplňuje prázdná místa a zpřístupňuje mezery. Na jedné stěně tvoří 34 malých obrazů partituru této zvukové krajiny. Stejně jako všechny ostatní obrazy výstavy byly vytvořeny speciálně pro KUB a jsou zde k vidění poprvé. Společně zvuk, obrazy a animace zprostředkovávají charakter neurčitého, improvizovaného. Otevřenost a svobodu věcí Dyson chápe jako samostatnou kvalitu.

Ve nejvyšším patře se v jedinečné denní světelné situaci Kunsthaus Bregenz rozvíjí zvláštní intenzita a zářivost několika velkoformátových obrazů. Jsou to elegické a elegantní kompozice. Abstraktní prvky a lineární struktury, připomínající kružítka nebo jehly, se zdají vznášet v plynulém prostředí. V noční modři nebo černé jsou akcentovány geometrickými vzory a barevnými vrstvami. Ve skutečnosti jsou to, jak říká Torkwase Dyson, abstrakce vodních cest a infrastruktur, které byly jak dějišti koloniálních traumat, tak i prostory invence a osvobození.

Výstava KUB je první institucionální samostatnou výstavou Torkwase Dyson v Rakousku.

Torkwase Dyson (*1973, Chicago) žije a pracuje v Beacon, New York. Její díla byla k vidění v rámci Biennale Arte 2026 – In Minor Keys, Whitney Bienále 2024, New York, 12. Seoul Mediacity Biennale, 35. Bienal de São Paulo, vše v roce 2023, a Sharjah Biennial 14, 2019. Samostatné výstavy mimo jiné uspořádaly Pace Gallery, New York, 2026, 2022 a 2020, ‘T’ Space, Rhinebeck, New York, 2023, Hall Art Foundation, Schloss Derneburg, Německo, 2021, Serpentine Gallery Pavilion, Serpentine Galleries, Londýn, 2021, a New Orleans Museum of Art, Louisiana, 2020. Na zakázku Public Art Fund realizovala Dyson v květnu 2025 svou první velkou zvukovou instalaci v Brooklyn Bridge Park v New Yorku s dílem Akua. V roce 2025 navrhla pro Costume Institute v Metropolitan Museum of Art, New York, design pro Superfine: Tailoring Black Style, 2025.