Modly zvrácenosti Zofie de Ines

K čemu slouží kostým – v divadle, umění a životě? Vycházeje z tvorby kostýmní výtvarnice Zofie de Ines a Teatru Ekspresji Wojciecha Misiury, Divadelní oddělení zve k rozhovoru o těle, identitě a expresi.

Divadelní oddělení vzniklo v roce 1976 z iniciativy scénografů, kteří usilovali o vytvoření místa shromažďujícího jejich tvorbu. Je jedním z několika zařízení v Polsku dokumentujících historii polského divadla a jediným divadelním oddělením při Národním muzeu. Shromažďuje objekty, díky nimž lze rekonstruovat pomíjivé divadelní dílo – návrhy dekorací, kostýmů, makety, divadelní programy, plakáty, afiše, fotografie, a také kostýmy a loutky. Dosud oddělení realizovalo přes 60 výstav věnovaných mj. významným postavám polského divadla jako Konrad Swinarski, Marian Kołodziej či Andrzej Wajda, a také zasloužilým umělcům spojeným s divadlem v Pomořansku – Alemu Bunschowi, Jadwize Pożakowské či Tadeuszovi Linkovi.

Pokračujíce v těchto tradicích, u příležitosti 50. výročí připravili kurátoři z Divadelního oddělení – Wiktoria Formella a Kacper Nadolski ve spolupráci se scénografem Przemysławem Klonowským – výstavu inspirovanou tvorbou scénografky Zofie de Ines a Teatru Ekspresji Wojciecha Misiury, věnovanou crossdressingu v divadle a umění. Jedná se o konfrontaci kostýmů Zofie de Ines s díly současných umělců reprezentujících různé přístupy k tělesnosti, dragu a sebeprezentaci. Podívejte se na campové, queerové umění, které se zabývá tělem a jeho ideály, výstava vybízí k zamyšlení nad společenskou a uměleckou rolí kostýmu.

Kariéra Zofie de Ines jako kostýmní výtvarnice začala rok před vznikem Divadelního oddělení, a její debutovou realizací byly kostýmy pro „Bílé manželství“ Tadeusze Różewicze v režii Kazimierze Brauna v Teatru Współczesnym ve Vratislavi. Již tehdy byla patrná pro Zofii de Ines charakteristická vytříbenost a bohatost formy. Inspirovaná módou a historií oděvu, vytvářela vlastní interpretace postav, využívajíce jak stylizace, tak dekonstrukce střihů. V roce 1991 s Teatrem Ekspresji, založeným v Gdaňsku choreografem a tanečníkem Wojciechem Misiurou, vytvořila představení „Idole perwersji“ – scénickou podívanou situovanou mezi divadelním představením a performativní módní přehlídkou.

• Do svého divadla si Misiura vybíral muže s atletickou, vypracovanou postavou odpovídající antickému kánonu krásy ustálenému v klasické řecké sochařství. Jejich svalstvo ožívalo na jevišti a téměř nahá, perfektní těla tvořila pro Teatr Ekspresji charakteristický kult fyzickosti – vypráví kurátor Kacper Nadolski. – Pro „Idoly perwersji“ byly staré kostýmy de Ines vytaženy ze skladů a zbaveny původního kontextu. Oblékáním jich herci Teatru Ekspresji nehráli staré role, naopak – dávali kostýmům nové významy. V mnoha scénách muži vystupovali v ženských šatech a ženy v mužských. Crossdressing neměl za cíl provokaci, nýbrž zahájení diskuse o genderových stereotypech. Představení typickým způsobem pro Teatr Ekspresji využívalo tělesnosti herců a hereček, podrobujíce je groteskní erotizaci. Těla tanečníků se díky kostýmům stávala na jevišti objekty touhy a jejich individuální kreace byly zaměřeny na pohlavní transgresi. Spolupráce Misiury a de Ines otevřela zajímavou kapitolu v historii divadla, vyznačující novou cestu exponování těla a kostýmu funkci vytváření nových významů.