Idoly perverze Zofie de Ines

K čemu slouží kostým – v divadle, umění a životě? Vycházejíc z tvorby kostýmní výtvarnice Zofie de Ines a Divadla Exprese Wojciecha Misiury zve Divadelní oddělení k rozhovoru o těle, identitě a expresi.

Divadelní oddělení vzniklo v roce 1976 z iniciativy scénografů, kteří usilovali o vytvoření místa, jež by shromažďovalo jejich tvorbu. Je jednou z několika institucí v Polsku dokumentujících dějiny polského divadla a jediným divadelním oddělením při Národním muzeu. Shromažďuje předměty, díky nimž lze zrekonstruovat pomíjivé divadelní dílo – návrhy dekorací, kostýmů, makety, divadelní programy, plakáty, afiše, fotografie, a také kostýmy a loutky. Oddělení dosud zrealizovalo více než 60 výstav věnovaných mimo jiné významným osobnostem polského divadla, jako jsou Konrad Swinarski, Marian Kołodziej nebo Andrzej Wajda, a také zasloužilým umělcům spjatým s divadlem na Pomořansku – Alemu Bunschovi, Jadwize Pożakowské či Tadeuszi Linkovi.

Navazujíc na tyto tradice, u příležitosti 50. výročí připravili kurátoři Divadelního oddělení – Wiktoria Formella a Kacper Nadolski ve spolupráci se scénografem Przemysławem Klonowskim – výstavu inspirovanou tvorbou scénografky Zofie de Ines a Divadla Exprese Wojciecha Misiury, věnovanou crossdressingu v divadle a umění. Jde o konfrontaci kostýmů Zofie de Ines s díly současných umělců, kteří reprezentují různé přístupy k tělesnosti, dragu a sebekreaci. Výstava, která se zaměřuje na kampovou a queerovou uměleckou tvorbu pojednávající o těle a jeho ideálech, vybízí k zamyšlení nad společenskou a uměleckou rolí kostýmu.

Kariéra Zofie de Ines jako kostýmní výtvarnice začala rok před vznikem Divadelního oddělení a její debutovou realizací byly kostýmy k „Bílému manželství“ Tadeusze Różewicze v režii Kazimierze Brauna v Současném divadle ve Vratislavi. Už tehdy byla patrná charakteristická vytříbenost a bohatství formy, které Zofii de Ines provázely. Inspirovala se módou a dějinami oděvu, vytvářela vlastní interpretace postav a využívala jak stylizace, tak dekonstrukce střihů. V roce 1991 pak se Divadlem Exprese, které v Gdaňsku založil choreograf a tanečník Wojciech Misiura, vytvořila inscenaci „Idoly perverze“ – scénické představení situované mezi divadelní hru a performativní módní přehlídku.

– Do svého divadla vybíral Misiura muže s atletickou, vysportovanou postavou odpovídající antickému kánonu krásy zachycenému v klasické řecké plastice. Jejich svalstvo na scéně ožívalo a téměř nahá, dokonalá těla budovala pro Divadlo Exprese typický kult fyzičnosti – vypráví kurátor Kacper Nadolski. – Pro „Idoly perverze“ byly staré kostýmy de Ines vytaženy ze skladů a zbaveny původního kontextu. Když si je herci Divadla Exprese oblékli, nehráli dřívější role, naopak kostýmům dávali nové významy. Ve Mnoha scénách vystupovali muži v ženských šatech a ženy v mužských. Crossdressing neměl sloužit k provokaci, ale k otevření diskuse o genderových stereotypech. Inscenace typickým způsobem Divadla Exprese využívala tělesnost herců a hereček a podrobovala ji groteskní erotizaci. Těla tanečníků se díky kostýmům na scéně stávala objekty touhy a jejich individuální kreace směřovaly k genderové transgresi. Spolupráce Misiury a de Ines otevřela zajímavou kapitolu v dějinách divadla, vytyčila novou cestu vystavování těla a kostýmu přisoudila funkci tvorby nových významů.

„Idoly perverze“ si získaly uznání diváků i kritiky, díky čemuž byly uváděny po celém Polsku. Vybrané fragmenty inscenace byly nastudovány jako performativní akce, které oživily tehdejší umělecké události, jako byl mimo jiné „Bal na troskách“ – první ples v dějinách v sopotském Sfinksu v roce 1991.

Na výstavě kromě kostýmů Zofie de Ines budou k vidění díla současných umělců ze sbírky Národního muzea v Gdaňsku i mimo ni. Vedle fotografií Ewy Grabowské, Stefana Okołowicze, Marka Gardulskiego a Wojciecha…