Eiko Ishioka. Kdo jsem?

Výstava Eiko Ishioky je první prezentací v Polsku jedné z ikon japonského designu, nejvýznamnější grafické designérky ze Země vycházejícího slunce. Z její bohaté tvorby, zahrnující reklamní kampaně, vydavatelské projekty, divadelní a filmové scénografie a režii, budou na letošní výstavě v Muzeu Manggha prezentovány výhradně plakáty.

Vystaveno bude téměř 80 plakátů, které dnes patří ke kánonu současného grafického designu v Japonsku. Mezi nimi jsou i ty vytvořené v rámci propagačních kampaní pro PARCO: Don’t stare at the nude, be naked (1975), Girls, be Ambitious! (1975), Nightingale Sings for No One but Herself (1976), Ah, Our Roots! (1977), My dear Superstar (1978), Dressed to kill and no place to go (1980) a ilustrační série Very Parco (1983).

Na výstavě lze také vidět práce pro přehlídky módy Isseye Miyakeho, reklamní plakáty pro japonské firmy Shiseido a Diana a také plakáty propagující nakladatelství Kadokawa Shoten. Přehlídku doplní plakáty ke kultovním filmovým snímkům: Nevinnost (režie Luchino Visconti), Koyaanisqatsi (režie Godfrey Reggio), Apokalypsa dnes a Drákula (režie Francis Ford Coppola).

Plakáty z pera umělecké ředitelky Eiko Ishioky jsou dokonale promyšlené kompozice, nejčastěji realizované fotografickou technikou, ale také ilustrační práce, k jejichž vytvoření zvala vynikající umělce. Plakáty na výstavě ukážou tvůrčí energii vloženou do vzniku každého díla, které nese silné, osobní poselství jeho autorky.

Všechna díla pocházejí ze sbírky Galerie plakátu a designu Národního muzea v Poznani, které do sbírek získalo archivní exempláře z let 1968–1993.

Eiko Ishioka (1938–2012)

Patří k předním osobnostem japonského designu, vedle mj. Shigea Fukudy, Yusaku Kamekury, Kazumasy Nagaie, Kóiči Satóa, Ikka Tanaky, Tadanoriho Yokoa a Kenyi Hary, a je jedinou umělkyní v oboru grafického designu, která v této oblasti dosáhla mezinárodního úspěchu.

Po absolvování Státní univerzity výtvarných umění a hudby v Tokiu Ishioka naslouchala přednáškám na mezinárodní konferenci WoDeCo (World Design Conference) v Tokiu v roce 1960. O rok později nastoupila do reklamního oddělení kosmetické firmy Shiseido. V roce 1965 jako první žena obdržela cenu Japonského klubu reklamních umělců (Japan Advertising Artists Club Award). O pět let později založila vlastní designérskou kancelář Eiko Ishioka Design Office a začala působit jako nezávislá designérka a umělecká ředitelka. Měla obrovský podíl na utváření ikonografické sféry japonského reklamního plakátu v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století.

Od roku 1973 se podílela na návrzích a produkci doprovodných materiálů, včetně plakátů, tiskové inzerce a televizních pořadů pro obchodní domy PARCO. Jako umělecká ředitelka reklamních kampaní spoluvytvářela image firmy, s níž se plně ztotožňovala. Ve svých pracích si kladla otázku „Čím je PARCO?“ a prostřednictvím reklamních plakátů vytvářela obraz moderní ženy v Japonsku.

Kolem poloviny sedmdesátých let rovněž připravila propagační kampaň pro nakladatelství Kadokawa Shoten pod heslem Woman! Turn off your TV sets!. Navrhovala scénografii, plakáty a publikace doprovázející přehlídku Issey Miyake and Twelve Black Women. Připravovala také cyklus plakátů a scénografii výstavy Leni Riefenstahl: Nuba v roce 1980 v Seibu Art Museum.

V roce 1980 přijela do New Yorku již jako uznávaná reklamní umělkyně, která se zároveň neustále přesahovala za hranice svého oboru. Od té doby realizovala řadu projektů v oblasti divadelní a filmové scénografie a navrhovala obaly k deskám, mj. pro Milese Davise a Björk. Je autorkou ikonických plakátů k filmům Nevinnost v režii Luchina…