Nedotýkat se!

Jak lze „ohmatat“ barevné textury očima? Je povrch obrazu skutečně drsný – nebo jen klame? Tato výstava se věnuje smyslovému prožívání obrazů, zcela bez fyzického kontaktu. Díla zaujmou nejen svou vizuální přítomností, ale také způsobem, jakým jejich materiály podněcují představivost. Otevírají novou dimenzi vnímání, kde nejde jen o vidění, ale také o myšlenkové zkoumání materiálů a techniky.

Ve 20. století prošlo umění významnou změnou: umělci a umělkyně stále častěji sahali po každodenních materiálech. Vedle drahých olejových barev, plátkového zlata nebo fresek se do umělecké praxe dostaly textilie, papírová hmota, kusy dřeva nebo latex. Hodnotné, auratické a trvanlivé – dlouho ústřední kvality umění – se otřásají. Tento vývoj vede k zásadnímu přehodnocení materiality a k rozšíření klasického deskového obrazu.

Adolf Frohner experimentoval s kolážovými rozšířeními obrazů a vyvinul z nich své „materiálové obrazy“. Dílo vystavené ve Foru Frohner z roku 1960 nese tento název záměrně.

Rudolf Polanszky posouvá tento postup do extrému. Od 90. let 20. století s oblibou používá průmyslové materiály: plexisklo a akryl, hliník, zrcadlovou fólii nebo karton. Zbavuje je jejich původního účelu a spojuje je s pryskyřicí, silikonem, drátem, barvou nebo pigmenty do nových struktur a asambláží. Vznikají povrchy od lesklých přes matné až po zrcadlové, s komplexními texturami a efekty. Jeho ústřední skupina děl „Reconstructions“ otevírá vizuální pole, které zve diváky a divačky k ponoření se do materiality, k prozkoumání jejích stop a povrchů a k zamyšlení nad prostorem, funkcionalitou a významem.

Jakob Gasteiger používá barvu jako plastický, sochařský materiál. Hřebenovou špachtlí ji nanáší v silné vrstvě na plátno. Barva samotná se stává prostorem, povrchem, objektem. Reliéfní struktury lze „ohmatat“ očima.

Výstava představuje jemný výběr děl, jejichž materiálová kombinace probouzí touhu se jich dotknout – ale právě to zůstává v muzeu zakázáno. Umělci a umělkyně si hrají s efektem povrchu a iluze. Rozšiřují tradiční deskový obraz a fotografii různými materiály nebo hyperrealistickým klamem. Na rozdíl od jarní výstavy ve Foru Frohner se uměleckých děl v této expozici nesmí dotýkat.

Muzea a výstavní síně uchovávají umění a kulturní statky, zkoumají jejich význam a zpřístupňují je všem. Jakýkoli dotyk obrazů, dokumentů, fotografií, objektů apod. může způsobit poškození otisky prstů, vlhkostí nebo oděrem. „Nedotýkání se“ je opatření k zajištění cenných, citlivých a historicky významných objektů pro budoucí generace.

Umělci a umělkyně: Bettina Beranek, Max Böhme, Tone Fink, Adolf Frohner, Jakob Gasteiger, Rudolf Goessl, Rudolf Polanszky, Wolfgang Raffesberg, Clemens Wolf

Kurátorka: Elisabeth Voggeneder