Heinrich von Liebieg | Sběratel a Mecenáš

Základ této kolekce tvoří odkaz velkopodnikatele Heinricha Liebiega (1839-1904), velkorysého mecenáše, sběratele a člena čestného kuratoria Severočeského průmyslového muzea. Tato ojedinělá soukromá sbírka byla z prostředků Liebiegova fondu v průběhu let rozšířena o akvizice města Liberec, libereckého muzea a od roku 1953 o akvizice Galerie Lázně Liberec.

Francouzská kolekce 19. století

Součástí odkazu Heinricha Liebiega bylo 32 olejů a 5 akvarelů francouzské krajinomalby 19. století. Stálá expozice představuje díla příslušníků tzv. barbizonské školy a kolekci obrazů Eugèna Boudina.

Název barbizonská škola byl vybrán podle francouzského města Barbizon ležícího 50 km jihovýchodně od Paříže. Ve třicátých letech 19. století se zde usadila skupina krajinářů, jež se v prostředí fontainebleauského lesa snažila o nové chápaní přírody ve výtvarném umění. Barbizonci se inspirovali anglickou a holandskou krajinomalbou; jejich hlavním tématem byl les a lesní zátiší.

Začínali malovat či kreslit přímo plenéru a časem došli k tomu, že celou malbu v přírodě i dokončili. V zacházením se světlem usilovali o přirozené světelné relace a často volili nízký horizont nabízející iluzi identity s vlastním viděním. Snažili se vytvořit „portrét krajiny“ zachycením přirozeného výseku krajiny v různých denních dobách. Tím vším učinili významný krok ve vývoji francouzské krajinomalby směrem k realismu. Uvolněním malířského rukopisu a zachycením přírodních nálad se zase přiblížili k impresionismu. Barbizonská škola je v Oblastní galerii představená obrazy umělců jako např. Charles-Francoise Daubigny, Narcisso Virgilio Díaz de la Peńa a Théodore Rousseau.

Soubor sedmnácti obrazů Eugèna Boudina (1824-1898) nacházející se ve sbírkách galerie není pouze nejpočetnější mimo území Francie, ale také jedním z nejcennějších. Boudin byl malíř proměn atmosféry na pobřeží Normandie, Bretagne, ale i v Belgii, Holandsku a v Itálii. Patří k přímým předchůdcům impresionismu. Charles Baudelaire mu věnoval dlouhou a slavnou pasáž ve své kritice Salonu 1859: „Pan Boudin nám ve svých obrazech… předestírá nesmírná kouzla vzduchu a vody… Všechna tato oblaka fantastických a zářivých forem, ty saténově černé nebo fialové oblohy, ty smuteční či taveným kovem zářící obzory, všechny ty hloubky, všechny ty skvosty mi stouply do hlavy jako opojný nápoj…“

Německé a rakouské malířství 19. století

Obrazy německých autorů představují reprezentativní průřez vývojových tendencí německého malířství ve druhé polovině 19. století. Nejpočetněji je zastoupen okruh umělců studujících nebo působících v Mnichově. Raný mnichovský plenérismus tak představují obrazy malíře Maxe Haushoffera. Vzácné obrazy s figurální tematikou realisty Wilhelma Leibla doplňují práce malířů tzv. Leiblova okruhu jako Wilhelm Trübner nebo Johannes Sperl. Mnichovský biedermeierovský žánr reprezentuje Carl Spitzweg, psychologická zobrazení Gabriel Max a Albert Keller a selské výjevy představují díla Franze Defreggera a Ernsta Karla Georga Zimmermanna.

V portrétním umění dominují díla Franze Lenbacha. Uměleckou kolonii v Dachau zastupuje secesní krajina Ludwiga Dilla, düsseldorfskou školu přibližují díla Andrease Achenbacha, Augusta Bechera a Huga Vögela. Z umělců působících v Berlíně zaujme Adolf Menzel, Carl Langhammer a Walter Leistikow.

Rakouské malířství se vyznačuje početným zastoupením několika autorů. Největší soubor představují práce Augusta Pettenkofena a Eduarda Charlemonta, který vedle své bravurní drobnokresebné malby rovněž působil jako poradce ve věcech uměleckých akvizic pro majitele sbírky Heinricha Liebiega. August Pettenkofen patří k představitelům tzv. „náladového impresionismu“, k nimž se řadí také Eugen Jettel a Franz Rumpler. Eduard Charlemont pak ve svém díle dokumentuje dobovou zaujatost pro staré, zejména holandské mistry, zálibu konce 19. století pro žánrové malířství i pro bohatou paletu barev a minucióznost kresby. Ta se projevuje i v díle Rudolfa Alta, který detailně realisticky zobrazuje panoramatické pohledy na evropská města i na jednotlivé stavby.