Bahar Noorizadeh: In Mortua Manu / In A Dead Hand

Na podzim pozvala galerie The Showroom íránsko-kanadskou umělkyni Bahar Noorizadeh, aby pracovala s vnitřními i vnějšími prostory a představila dva vzájemně propojené projekty, které budou jejím dosud nejvýznamnějším představením ve Spojeném království.

Noorizadeh pojímá fasádu galerie jako portál do své nové detektivní videohry. Obal kolem budovy The Showroom zachycuje krajinu této hry, kterou lze hrát prostřednictvím konzole, jež bude během příštího roku objíždět okolí. Svět, do něhož nás Noorizadeh zve, rekonstruuje mnohohlasé dějiny Church Street a jejího okolí skrze psychourbanní prostory s levitující architekturou, podzemními policejními stanicemi, zasypanými podchody a roztříštěnými uličními průčelími.

Tento herní svět čerpá z ústní historie a vzpomínek, které s umělkyní sdíleli místní obyvatelé, dále z výzkumu v archivu a knihovně The Showroom, z 3D skenů a zvukových nahrávek pořízených při procházkách po čtvrti a z 3D modelů vytvořených podle snímků míst a architektury, které byly dávno zbořeny, a přesto stále žijí ve virtuální paměti Church Street. Noorizadeh se vžívá do role detektiva: při chůzi po čtvrti si do kapesního zápisníku zapisuje pozorování a stopy k jedné symbolické vraždě a ptá se, kde a jak se věci pokazily, když křivdy, které snášejí vyvlastnění, jsou neřešitelné, dlouhodobé, anonymní a všemocné. Modulární struktura hry zůstává otevřená a přírůstková, do děje budou v budoucnu přidávány nové kapitoly a hádanky.

In Mortua Manu / In A Dead Hand je koncipováno jako vyvíjející se konspirace, poháněná zájmem o gamifikaci jako mechanismus kontroly, informace jako městské médium, oběť jako společenskou podobu financí a konspiraci jako způsob orientace v tomto terénu. Pozdní marxistický myslitel Michael Parenti tvrdil, že systémová analýza a konspirace se vzájemně nevylučují. Jeho tezi lze dnes aktualizovat v době, kdy gamifikace každodenního života (pod praporem „participace“) a zahlcení informační sféry AI slopem zplošťují společenské na soubor vzorců připravených pro konspirační vyprávění.

Název díla připomíná latinskou právní frázi ‘In Mortua Manu’, tedy „v mrtvé ruce“, tj. majetek držený tak, jako by jej vlastnila nesmrtelná entita, například korporace nebo náboženská instituce, čímž je tento majetek trvale a neodcizitelně v jejím vlastnictví. S tím na paměti dílo sleduje probíhající rozvoj, přeznačování a gentrifikaci okolí The Showroom a zpochybňuje pojem veřejného prostoru v podmínkách rychlé finanční proměny Spojeného království.

Děkujeme místním obyvatelům Sue Davies, Richardu Fentimanovi, Denisi Kanovi, Samu Curtisovi, Roye Lacey a Glenys Arthur za čas a úsilí, které tomuto procesu věnovali. Živé skici těchto rozhovorů zachytila ilustrátorka Amrit Ruprai. Videohru vyvinul a produkoval ve spolupráci s vývojářem her Alexandrem Pinou a asistentem programování Ralphem McCoyem, hudbu vytvořila umělkyně v prostředí Pure Data, open source programovacím jazyce, a použila rovněž hudbu s volnou licencí od netlabelu GOSUB10.