Ke slávě a chvále

Arcidiecézní muzeum Olomouc bylo založeno roku 1998 jako společný projekt římskokatolické církve a českého státu s cílem ustavit profesionální odbornou instituci, která bude zkoumat, uchovávat a prezentovat památky duchovní výtvarné kultury církevního původu z historického území olomoucké arcidiecéze. Na základě této dohody byla v krátké době rozvinuta široká spolupráce mezi Arcibiskupstvím olomouckým a také Metropolitní kapitulou u sv. Václava v Olomouci, které poskytly novému muzeu historickou budovu olomouckého kapitulního děkanství, a Muzeem umění Olomouc, které převzalo péči o památkovou rekonstrukci objektu a odbornou správu. Po náročné rekonstrukci bylo muzeum 1. června 2006 slavnostně otevřeno veřejnosti.

Vznik Arcidiecézního muzea významně souvisí s historickou návštěvou Jana Pavla II. v Olomouci v roce 1995, kdy papež opakovaně vyzýval k jeho založení. K myšlence arcidiecézního muzea vede nejen kontinuita duchovní tradice, sahající až k velkomoravskému období, ale také nepřerušená linie uměleckého sběratelství a osvícené podpory výtvarné kultury ze strany olomouckých biskupů a arcibiskupů.

Umístění muzea v okrsku bývalého údělného olomouckého Přemyslovského hradu na Svatováclavském návrší plně odpovídá jak dějinnému významu, tak duchovnímu charakteru místa, které je už od roku 1141 sídlem biskupského kostela moravských metropolitů. I díky této skutečnosti bylo v roce 2015 Arcidiecézní muzeum Olomouc oceněno prestižním označením „European Heritage Label“, kterým se zařadilo mezi památky odkazující k historickým i duchovním kořenům Evropy.

V současné době muzeum nabízí návštěvníkům dvě stálé expozice i bohatý výstavní, kulturní a osvětový program. Výběr toho nejhodnotnějšího a nejvýznamnějšího z dochovaného uměleckého bohatství olomoucké arcidiecéze muzeum představuje ve stálé expozici „Ke slávě a chvále. Tisíc let duchovní kultury na Moravě“. Historii areálu muzea i jeho nejbližšího okolí od nejstaršího pravěkého osídlení až po současnost se věnuje druhá stálá expozice „Zde se nacházíte. Svatováclavské návrší v proměnách staletí.“