HRA–NIC–E / PŘES POLNÍ

Kurátorka: Klára Zářecká

Výstavní projekt HRA–NIC–E / PŘES POLNÍ otevírá novou kapitolu působení umělkyně Jany Middleton v českém výtvarném prostředí. Jana Middleton dlouhodobě žije a tvoří ve Velké Británii, i přes mezinárodní zkušenosti však její kořeny zůstávají pevně spjaté s východními Čechami.

Název výstavy odkazuje k hranici, kterou umělkyně vnímá nikoli jako bariéru či definitivní předěl, ale jako proměnlivý, prostupný a dočasný prostor. Hranice může omezovat, chránit, oddělovat i spojovat. Podtitul PŘ**ES POLNÍ vybízí k putování krajinou mimo známé trasy a připomíná možnost fyzického i symbolického překračování linií, které si člověk vytváří.

Autorská site specific instalace reaguje citlivě na architekturu a původní účel budovy Gočárovy galerie jako hlavní budovy automatických mlýnů a zároveň nově rozvíjí témata krajiny, přírody a člověka. Autorka zde vede dialog s prostorem, světlem, zvukem i pamětí místa. Instalace je živá, interaktivní a nese v sobě hluboký a meditační rozměr. Zkoumá, kde začíná obraz a jak se materiály, světlo, zvuk i divák stávají součástí díla. V industriálním prostředí hledá estetickou křehkost, proměnlivost a nečekanou krásu.

Centrální dílo tvoří osmdesát metrů dlouhá monumentální kresba na síťovině, vzniklá jako performativní reakce na zvuky automatického mlýna. Působí jako hudební partitura propojující rytmus stroje, pohyb větru a lidské tělo. Zavěšená v prostoru se pohybuje s prouděním vzduchu a reaguje na přítomnost návštěvníků. Její struktura může připomínat detaily stébel a klasů, v monumentálním měřítku se však proměňuje v abstraktní krajinu. Kresba se tak stává nejen záznamem zvuku, ale jeho prostorovým zhmotněním. Poslech výrobních procesů se stal impulzem pro vznik kreseb, které byly následně převedeny do hlasu prostřednictvím kolektivního zpěvu v živý, křehký zvukový organismus, v němž se propojuje lidský hlas, zvuk stroje a přírody. Krajina, stroj a hlas se zde spojují v jeden celek. Na zvukové kompozici autorka spolupracovala s dramaturgem a zvukovým designérem Ladislavem Železným, skladatelem a hudebníkem Simonem Holmesem a komunitním experimentálním hlasovým sborem Portobello Drone Choir.

Výstava propojuje zvuk, kresbu, textil, pigment i nalezené předměty. Každodenní materiály se proměňují v obrazové, prostorové a zvukové situace. Projekce na průsvitný textil otevírá téma výběru a třídění – co projde sítem a co zůstane stranou, jako metaforu lidského posuzování a vytváření hranic. Divák vstupuje do díla vlastním tělem a jeho silueta se stává součástí obrazu. Výstava tak znovu klade otázku, kde začíná umělecké dílo a jak se materiál, světlo, zvuk a pohyb člověka podílejí na jeho vzniku. Krajina zde není pouze zobrazovaným motivem, ale živým, proměnlivým prostorem, který vzniká ve vztahu mezi člověkem, přírodou, strojem a místem.

KREATIVNÍ SKICÁŘ

Nedílnou součástí výstavy je i kreativní skicář, který přenáší princip HRA – NIC – E do každodennosti a přenáší motiv PŘES POLNÍ mimo galerijní prostor.