Dar Michela Lacoste Louvru

Díky velkorysosti Michela Lacoste byl v listopadu 2025 učiněn dar budoucí, s účinností k budoucímu datu, v podobě souboru sta kusů stříbrnického umění, a to muzeu Louvre. Tato díla různorodých typů odhalují veškeré řemeslné umění a vybranost francouzského zlatnictví a stříbrnictví od 16. do 18. století. Budou výjimečně vystavena společně po dobu více než šesti měsíců v sále 605 oddělení Objets d’art, vedle sbírek stříbra a keramiky Louvru, které se v tomto sále obvykle prezentují.

Let těchto sto děl představuje zhruba čtvrtinu sbírky, kterou od roku 2000 budoval jejich majitel Michel Lacoste. Jeho vášeň pro stříbrnictví vznikla z aukčního katalogu sbírky Puiforcat, který mu daroval jeho babička z matčiny strany. Tato velká dražba, plánovaná na rok 1955, se nikdy neuskutečnila, neboť většinu položek koupil řecký lodní magnát Stavros Niarchos, aby je s výhradou doživotního užívání věnoval muzeu Louvre. Michel Lacoste nyní chce na oplátku sdílet svou vášeň pro tento druh děl, předat je budoucím generacím a přispět k obohacení národních sbírek. Proto nabízí část své sbírky muzeu Louvre, jehož volba se nabízela, neboť již ukrývá největší část sbírky Puiforcat.

Sto vybraných kusů se rozděluje takto: 1 dílo ze 16. století, 22 děl ze 17. století, 76 děl z 18. století a 1 dílo z 20. století. Výrazně obohacují soubor předmětů ze 17. století, pařížských i provinčních, a umožňují představit několik proslulých mistrů zlatnictví, dosud v muzejních sbírkách nezastoupených, jako jsou Jean-Baptiste Chéret, Pierre-François Bonnestrenne nebo Joseph-Théodore Vancombert. Další doplňují okruh velkých mistrů francouzského zlatnictví, jako jsou Nicolas Delaunay, Claude II Ballin, François-Thomas Germain nebo Jacques-Nicolas Roëttiers, abychom jmenovali jen některé.