Vladimír Kokolia: Dogma

Vladimír Kokolia na své výstavě s názvem Dogma předkládá návštěvníkům obrazy a pravidla, jak obrazy malovat a jak se na ně dívat. Jsou „vytesána“ do stěn DOXu coby zákony Chammurapiho. Kokoliova dogmata totiž nejsou jednou z možností, jak rozumět malířství a obrazům. Jsou osobními zásadami umělce, který na své cestě zjistil, že možnosti je třeba umenšovat, nejsou to křídla, ale závaží, je nutné odhazovat je jako kameny, dokud nezbude cosi, co není volba, ale jediná možnost.

Kokoliova dogmata připomínají staré malířské traktáty, v nichž mistr učí žáka, jak má malovat a rozumět umění. Asi nejznámější je Traktát o malířství Leonarda da Vinci, ale nejvíc připomínají Malířské rozpravy Mnicha Okurky. Š’-tchao (Okurka je řeholní jméno) svým žákům například říkal, že vnímání, které by následovalo až po poznání, není pravé vnímání, a nařizuje jim, aby vzdávali vnímavosti úctu. Kokolia bezpochyby svým žákům dával podobné příkazy a na výstavě požaduje od diváka, aby se na obraz opravdu a pouze díval, aby obraz vnímal, aniž by myslel na své dřívější zkušenosti či znalosti, aby se na obraz díval bez předpojatostí – anebo, jak říká Š’-tchao, bez zamořené mysli.

Je tedy na návštěvníkovi, zda Kokoliova dogmata bude pročítat koutkem oka, nebo je opravdu číst, zda si bude obrazy jen tak prohlížet, nebo je opravdu spatří.

Vladimír Kokolia se po ukončení studia věnoval kresbě a grafice (kresby z Velkého cyklu si v osmdesátých letech získaly velké domácí i zahraniční uznání), byl frontmanem brněnské kultovní skupiny „E“ a autorem zpívaných textů (za které v roce 1986 získal cenu Jiřího Ortena), věnoval se literatuře (vydal několik autorských knih), intenzivně cvičil tchaj-ťi rodiny Čchen (později se stal osobním žákem Mistra Ču Tchien-cchaje), pořádal přednášky, workshopy, veřejné diskuse, performance. V roce 1990 se stal prvním laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého a v roce 1992 byl vybrán na mezinárodní přehlídku současného umění Documenta IX. Měl desítky domácích i zahraničních výstav. Vytvořil si mnoho možností uspět v různých uměleckých oborech a vyjadřoval se nikoli pouze médiem malby. Posléze se mu ale stala zřejmá, nutná a nezpochybnitelná pouze jedna možnost: soustředit se na „obraz“. Kokoliovy obrazy lze chápat jako autonomní malbu, která ale není návratem k abstraktnímu malířství desátých let ani k poválečné americké abstrakci, je osobitá a nezařaditelná.

Kurátorka: Milena Slavická

Vladimír Kokolia (* 1956) absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér malby Jana Smetany). V roce 1984 začíná cvičit tchaj-ťi-čchüan rodiny Čchen. V letech 1984–1997 byl frontmanem skupiny „E“ patřící k české experimentální a undergroundové scéně. V roce 1990 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého, součástí Ceny byl rezidenční pobyt v Headlands Center for the Arts v San Francisku. V roce 1992 byl pozván na Documenta IX. v německém Kasselu. Jeho tvorba byla představena na mnoha samostatných výstavách doma (Mánes, Praha; Dům umění města Brna) i v zahraničí (IKON Gallery, Birmingham; MoMA Čcheng-tu, ČLR; Taipei Fine Arts Museum, Tchaj-wan; Shcherbenko Art Centre, Kyjev). V letech 1992–2025 vedl na Akademii výtvarných umění v Praze ateliér Grafika II. Ve své pedagogické praxi kladl důraz na vnímání skutečnosti a na „skutečnost obrazu“, jeho ateliérem prošla řada dnes významných umělců. V roce 2012 obdržel Cenu Dalibora Chatrného udělovanou výrazným osobnostem českého umění, které ovlivnily formování nových uměleckých generací. Svými díly je zastoupen ve sbírkách S.M.A.K. v Gentu, ve vídeňském muzeu Albertina, v Národní galerii Praha a v dalších uměleckých institucích.