Memory of Touch: Kapitola II

Vystavující umělkyně a umělci ze sbírky Kunsthalle Praha: Julie Béna, Josef Bolf, Tacita Dean, Milena Dopitová, Ferenc Ficzek, Emil Filla, Robert Gabris, Milan Grygar, Klára Hosnedlová, Anna Hulačová, František Janoušek, Zhanna Kadyrova, Běla Kolářová, Stanislav Kolíbal, Julius Koller, Endre Nemes, Louise Nevelson, Roman Ondak, Otto Piene, Teodor Rotrekl, František Skála, Société Réaliste, Adriena Šimotová, Václav Špála, Toyen

Přizvaní vystavující umělci a umělkyně: Kryštof Brůha, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Natálie Perkof, Barbora Zentková & Julia Gryboś

Memory of Touch (Paměť dotyku), výstava rozvíjející se ve dvou kapitolách, uvádí první rozsáhlejší představení umělecké sbírky Kunsthalle Praha. Místo aby sbírku chápala jako pevně daný a uzavřený celek, staví vedle sebe historická, poválečná a současná díla v dialogu s pozvanými českými umělci a umělkyněmi, jejichž myšlenky a postoje sbírku otevírají navenek a umožňují vznik nových rezonancí.

Memory of Touch se odehrává v době, která odměňuje kontrolu, jistotu, konflikt a dokonalé povrchy — v kulturní krajině, jež oslavuje efektivitu a viditelnost, zatímco skrývá to, co je nehlídané, nejisté a nedokonalé. Proti těmto imperativům výstava nabízí tichý protipól: obrací naši pozornost k křehkosti a zranitelnosti nikoli jako k nedostatkům, ale jako k projevům odolnosti. Být otevřený a zůstat propustný tváří v tvář riziku není slabost, je to uvědomělá forma přítomnosti a jednání. Z této citlivosti vstupujeme do sbírky nikoli jako do lineární chronologie, ale jako do konstelace momentů, dojmů a ozvěn.

Sbírka Kunsthalle Praha se zde neobjevuje jako komentář k dějinám, ale jako podprahový proud – tichý, vytrvalý a utvářející. Staví vedle sebe díla nikoli jako subjekty, ale jako atmosféry. Nikoli jako lekce, ale jako pulsy, které se ptají, co v nás minulost probouzí, jak v paměti přetrvává a jak nadále formuje přítomnost. Odtud se výstava obrací k pozvaným současným umělcům a umělkyním – generaci utvářené přechodem ne z jednoho stabilního světa do druhého, ale krajinou proměnlivých systémů, mizejících jistot a křehkých forem sounáležitosti. Ne k těm, kteří opakují formy minulosti, ale k těm, kteří zdědili jejich emocionální rejstříky: bdělost, zlom, a nezbytnost tichého setrvání.

Prolnutím sbírky a pozvaných umělců a umělkyň vznikají různé dialogy — mezi intimitou a odstupem, nepohodlím a potěšením, materiálním a efemérním. Tyto napětí ustanovují křehkost jako metodu, nikoli téma, zatímco výstava se strukturovaně rozvíjí ve dvou komplementárních kapitolách: první ji zkoumá jako formu odporu, druhá jako prožívanou podmínku a přítomnost. Společně vytvářejí jeden pohyb, který propojuje estetické, historické a afektivní ideje. Napříč generacemi umělci a umělkyně tříští formu, pracují s nestálými materiály a narušují koncepty, aby probudili postoj odrážející světy poznamenané zlomy — od avantgardních experimentů a poválečných děl formovaných cenzurou až po současné praxe reagující na ekologickou, sociální a emoční prekérnost. Tyto vrstevnaté dialogy staví do záměrné souvislosti široké spektrum médií, malbu, kresbu, instalaci, sochu, fotografii i video, a probouzejí minulost v naléhavostech přítomnosti. A tím potvrzují křehkost jako živý jazyk naší doby: jemný, a přesto odolný, nejistý, a přesto plodný.

Návštěvnictvu bude během výstavy k dispozici vícejazyčný audioguide vytvořený ve spolupráci Kunsthalle Praha a platformy Cabinet of Wonders.

Kapitola I