Beata Ewa Białecka Na můj obraz a podobenství

Mazowieckie Centrum Sztuki Współczesnej „Elektrownia” v Radomi uvádí výstavu Beaty Ewy Białecké, jedné z nejvýraznějších a nejuznávanějších polských současných malířek. Její tvorba se již léta zabývá otázkami duchovnosti, tělesnosti, ženskosti, identity a univerzálního rozměru lidské zkušenosti. Tato témata však umělkyně nikdy nepovažuje za uzavřená. Naopak je využívá k tomu, aby kladla otázky, na které neexistují jednoduché odpovědi.

Tvorba Białecké je hluboce zakořeněna v evropské tradici. Umělkyně čerpá z křesťanské ikonografie, biblických a mytologických motivů, dějin umění i jazyka dávných mistrů. Nečiní tak však proto, aby rekonstruovala minulost. Její malba vede s tradicí nepřetržitý dialog, a někdy i spor. To, co je známé, je posunuto, obráceno a zpochybněno. Starý obraz se stává východiskem k vyprávění o současném člověku: o jeho strachu, touhách, zapletení a potřebě najít vlastní místo.

Název výstavy, Na můj obraz a podobenství, nepřímo odkazuje k biblické formuli stvoření člověka. Je v něm však něco víc než citát z Knihy Genesis. Lze jej číst jako otázku, kdo vlastně má právo utvářet obraz člověka. Kdo rozhoduje o tom, jaký by měl být? Kdo definuje ženskost, tělo, krásu, svatost, hřích, touhu či utrpení? A konečně: je člověk stvořen „k obrazu a podobenství“, nebo si po celý život sám tvoří svůj vlastní obraz a své vlastní podobenství?

Beata Ewa Białecka (nar. 1966) je malířka, absolventka Akademie výtvarných umění Jana Matejky v Krakově. Diplom získala v roce 1992 v ateliéru prof. Jerzego Nowosielského.

Tvoří v proudu současné figurativní malby. Spojuje inspirace starším uměním a náboženskou ikonografií s reflexí současné kultury a společenských rolí žen. Křesťanské symboly využívá jako nástroj subverze a zabývá se tématy ženskosti, mateřství, tělesnosti a paměti, jakož i vztahem mezi posvátným a profánním. Náboženské motivy staví vedle odkazů na populární kulturu a reklamu. Od roku 2015 je důležitým prvkem vybraných děl výšivka prováděná přímo na malbě. Vstupuje do dialogu s tradicí náboženské výšivky, stává se nedílnou součástí obrazu a rozšiřuje prostředky malířského vyjádření.

Mimo jiné laureátka Velké ceny ministra kultury a národního dědictví a Pomořanské umělecké ceny, nominovaná na Pas „Polityky“. Její díla se nacházejí ve sbírkách mimo jiné Národního muzea v Gdaňsku, Centra současného umění Zamek Ujazdowski ve Varšavě a Museo Colección Roberto Polo – Centre for Modern and Contemporary Art of Castilla-La Mancha v Toledu.