Socha může vnitřním stavům dát tělesnou podobu, každodennímu předmětu vtisknout touhu nebo učinit společenské nátlaky citelnými. To, čím může socha být, se od roku 1945 znovu a znovu zásadně proměňovalo. Neklidné řády klene oblouk přes více než osm desetiletí uměleckého obrození a společenských proměn.
Výstava spojuje obrazy člověka v rakouské poválečné moderně s radikálními experimenty šedesátých a sedmdesátých let, v nichž se socha rozšiřuje na prostor, děj, médium a situaci. Pokračuje do rozporuplných osmdesátých let, kdy se nová kultura zboží a předmětů střetává se silnějším obratem k subjektivní a psychické zkušenosti, a odtud až do současnosti. Napříč těmito historickými konstelacemi se vracejí otázky lidské existence, společenských, institucionálních a ekonomických řádů a vztahu mezi materiálem, prostředím a složitými systémy.
Výstava se ptá, jak změny uměleckých prostředků souvisejí se zkušenostmi a otřesy své doby. Válka a obnova, kritika zastaralých genderových rolí nebo technologizace každodenního života mohou být podněty k tomu, aby se znovu promýšlely i postupy umění. Umělkyně a umělci zasahují do prostorů, vytvářejí vztahy a budují situace, v nichž se samo vnímání a jednání stává předmětem experimentu. Pracují s těly a přístroji, s nalezenými předměty a přírodními materiály. Spojují věci do prostorových celků nebo uvádějí do pohybu procesy, které si vyvíjejí vlastní dynamiku. Ve středu výstavy stojí vynalézavost a naléhavost, s nimiž umělci zkoumají a rozšiřují možnosti sochy, aby dali podobu zkušenostem, které nelze jednoduše zobrazit.
Ve výstavě se setkávají rakouské a mezinárodní pozice od poválečné moderny po současnost v neobvyklém sousedství. Opakující se otázky propojují díla různých desetiletí a generací. Srovnáním se ukazuje, jak úzce může být určitá forma spjata se zkušenostmi a konflikty své doby a proč nás dodnes dojímá, znepokojuje nebo vyzývá. Srovnání díla otevírá, aniž by rozpouštělo jejich záhadnost.
Výstava navazuje na dlouholetou sbírkovou, výzkumnou a výstavní činnost Generali Foundation zaměřenou na rozšiřování sochařského a na jeho společenský význam. Zároveň vytváří dialog s vybranými díly ze sbírky muzea, jejíž těžiště leží v rakouské poválečné moderně, v obrazu člověka a v současných pozicích. Nevyjevuje se přímočarý vývoj, nýbrž dějiny různorodých, místy protichůdných odpovědí na otázku, jak chápeme sami sebe a svět kolem nás.
S díly od
Robert Adrian X, Joannis Avramidis, Josef Bauer, Mária Bartuszová, Gottfried Bechtold, Josef Dabernig, Maria Eichhorn, Evelyne Egerer, VALIE EXPORT, Judith Fegerl, Werner Feiersinger, Heinz Frank, Marcus Geiger, Isa Genzken, Bruno Gironcoli, Roland Goeschl, Hans Haacke, Bethan Huws, Willi Kopf, Brigitte Kowanz, Sigalit Landau, Sonia Leimer, Ines Lombardi, Christian Lutz, Marianne Maderna, Gordon Matta-Clark, Gustav Metzger, Bruce Nauman, Bernd Oppl, Hermann J. Painitz, Walter Pichler, Josef Pillhofer, Christine Prantauer, Gerwald Rockenschaub, Zbyněk Sekal, Rini Tandon, Andreas Urteil, Manfred Wakolbinger, Lois Weinberger, Franz West, Hannah Wilke, Fritz Wotruba, Erwin Wurm, Heimo Zobernig a další

Neklidné řády. Socha a lidská existence od roku 1945
Kurátor: Jürgen Tabor
26. 2. – 5. 9., 2027





