SÍRA V DÁVNÉM POLSKU je expozice představující historii těžby a zpracování síry ve Swoszowicích u Krakova, jediném místě v Evropě, kde od středověku do roku 1884 fungovaly hluboké (podzemní) sirné doly a hutě, které tavily síru z rudy vytěžené horníky..
Expozice připomíná první zmínku o síře v polské historii, obsaženou v legendě o vawelském drakovi, první právní akt na světě týkající se sirného hornictví, kterým je privilegium krále Władysława Jagiełły z roku 1415, a také skupinu učenců, kteří se síře věnovali (alchymista Michał Sędziwój, Jędrzej Śniadecki, Stanisław Staszic), a objeviteli dnes známých a využívaných polských ložisek síry (profesoři Jan Czarnocki, Stanisław a Katarzyna Pawłowští).
Expozici tvoří ikonografické materiály, rekonstrukce středověké šachty a chodby dolu a těžební čelo rudy se sírou, nástroje a důlní lampy z 15. až 19. století, původní kameny z tavby síry z haldy hutního odpadu ze 16. století, rekonstrukce oděvů správců sirných dolů z 18./19. století a rekonstrukce alchymistické dílny.
Síra v dávném Polsku
Stálá
