Stálá expozice „Adam Mickiewicz 1798 – 1855” je biografickou výstavou v Muzeu literatury, která představuje osobnost básníka, jeho prostředí a rodinu, politickou činnost a literární tvorbu.
Výstava, uspořádaná k dvoustému výročí básníkova narození, prezentuje nejcennější mickiewicziana ze sbírky samotného Muzea. Kromě autografu Grażyny a stránky rukopisu Pana Tadeáše lze zde vidět úryvky Mickiewiczových dopisů nebo první vydání jeho děl, některá s věnováními. Četné upomínkové předměty, mezi nimi obrázek z nowogródského domu a cestovní kufr, s nímž básník dům opustil, nábytek z pracovny v pařížském Arsenálu, předměty, které kdysi patřily jeho manželce Celině, rozené Szymanowské, fotografie a rodinné portréty, pocházejí z fondů získaných v letech 1952–1953, 1974 a 1978 od jeho vnučky Marie Mickiewiczówny, od pravnuka Jerzego Goreckého a od vdovy po nejmladším synu Józefovi, Luize Mickiewiczowé. Sousedí s věcmi po Andrzeji Towiańském, z jeho domácího archivu získaného v roce 1960, a s předměty uchovanými italskými stoupenci Mistra (předala je v roce 1977 prof. Marina Bersano-Begey z Turína).
Velkou roli v expozici hrají malba a grafika, převážně polských umělců: Piotra Stachiewicze a Piotra Orłowského, Teofila Kwiatkowského, Januarego Suchodolského, Jana P. Norblina, Piotra Michałowského, Cypriana Norwida, Napoleona Ordy, Antoniho Tepy, Zofie Szymanowské a dalších, a také výrobky uměleckých řemesel. Všechna díla přibližují návštěvníkovi epochu, v níž žil autor „Balad a romancí“, a umožňují seznámit se s polským romantickým uměním. Snadno lze najít slavný portrét „Adam Mickiewicz wsparty na Judahu skale“ z roku 1828 od Walentego Wańkowicze, stojí však za pozornost i další díla tohoto umělce.
Výstava ukazuje, jak se Mickiewicz, patřící k prvnímu pokolení „Poláků narozených v zajetí“, stával romantikem a pro své krajany také věštcem; cestu básníka k III. části Dziadů a Pana Tadeáše. „Slovanský Byron“ se mění v obhájce utlačovaných národů a jako obyvatel Evropy zdůrazňuje svůj původ od Němenu. Představena je rozmanitá politická činnost Mickiewicze v emigraci, od článků v Polském poutníku po politicko-vojenskou misi v Turecku, která, stejně jako jeho dřívější aktivity, byla podřízena „národní věci“.
Každá ze šesti částí výstavy dokumentuje jiné období putování romantického umělce a zároveň „uspořádává“ jeho životopis.
Část I. Zaosie – Nowogródek – Vilnius, 1798–1824; Část II. Rusko, 1824–1829; Část III. Cesty, 1829–1832; Část IV. Paříž – Lausanne – Paříž, 1832–1840; Část V. Francie – Itálie – Paříž, 1840–1855; Část VI. Konstantinopol, 1855.
Expozice zahrnuje přes šest set exponátů, z nichž většina je popsána v bohatě ilustrovaném katalogu. Katalog rovněž nezahrnuje objekty zařazené do expozice až po jejím otevření v roce 1998 (např. „Listy Braci Polskiej“ z roku 1846 nebo obraz Franciszka Tepy „Portrét Adama Mickiewicze“ z roku 1857, v oválu). Je to čtvrtá výstava v dějinách Muzea, která představuje Adama Mickiewicze a jeho epochu.
Výstava „Adam Mickiewicz 1798 – 1855“ Muzeum literatury Rynek Starego Miasta 20, Varšava
Otevírací doba výstavy: pondělí, úterý – zavřeno středa, pátek 11:00 – 16:00 čtvrtek 16:00 – 20:00 sobota, neděle: 11:00 – 18:00
„Slyšet a vidět Adama Mickiewicze“ – projekt realizovaný Nadací Fortima, Filmovou akademií slova a Muzeem literatury.
Zveme naše návštěvníky k poslechu audiodeskripce 42 předmětů vystavených ve stálé expozici věnované Adamu Mickiewiczovi. Čte Paweł Straszewski.
Adam Mickiewicz 1798–1855
Stálá
