XVII. ročník Fotografického kabinetu / Józef Czechowicz (1818–1888) – fotograf Vilniusu

Vilnius se poprvé stane tématem výstavy ve Fotografickém kabinetu.

Józef Czechowicz, vilniuský krajinářský fotograf, mistrovsky zachytil město položené mezi pahorky, nad malebně se vinoucími řekami Vilií a Vilejkou, čímž okouzlil i samotného Jana Bułhaka (1876–1950). Ten svého devatenáctého století předchůdce uznal za „prvního vilniuského představitele domácí fotografie“. Na výstavě prezentujeme kopie na albuminovém papíru a skleněné kolodiové negativy, které umožní poznat způsob práce profesionálního fotografa v „zlatém věku“ tohoto nového uměleckého oboru. Józef Czechowicz byl umělec oddaný objevování nejkrásnějších vyhlídkových míst a cenných památek Vilniusu. Fotografovy krajinné snímky odhalují nejen krásu města, ale také jeho historii, tak významnou pro naši historickou paměť.

Životopis Józefa Czechowicze je dosud předmětem výzkumu historiků fotografie v Litvě, Bělorusku, na Ukrajině a v Polsku. Je známo, že se narodil v roce 1818 v katolické šlechtické rodině poblíž Polocku, tehdy v běloruské guberni. Gymnázium dokončil ve Vitebsku, poté se stal úředníkem ministerstva války, kde pracoval až do roku 1856. Zastával pak místa v mnoha úřadech a v různých lokalitách, mimo jiné v Zamościi. Přibližně v roce 1853, během přestávky ve vojenské službě, se začal zajímat o fotografii a v Lublinu otevřel portrétní ateliér. V roce 1856 odjel do Paříže, kde se seznamoval s tajemstvími fotografických technik. Po návratu z Francie se usadil v Kyjevě, odkud se v roce 1861 přestěhoval do Vitebsku a otevřel zde fotografickou dílnu, kterou však pro administrativní důvody brzy zavřel. V srpnu 1865 se usadil ve Vilniusu, kde začal pracovat jako fotograf v pronajatých prostorách na Skopówce a na Antokolu. V roce 1867 už vlastnil vlastní dřevěný pavilon na městském náměstí u Botanické zahrady.

Ve Vilniusu se Czechowicz, dobře seznámen s evropskými úspěchy tohoto nového uměleckého oboru, specializoval na tzv. mokrou kolodiovou metodu. Rozšíření této negativně-pozitivní techniky, při které se jako podklad negativu používala skleněná deska pokrytá vlhkým kolodiem s light-sensitivními chemickými sloučeninami, začalo v roce 1851 během Great Exhibition v Londýně. Jejími vynálezci jsou považováni Francouz Gustave Le Gray a Angličan Frederick Scott Archer. K výhodám nové techniky patřila kratší doba expozice negativu, možnost získat libovolný počet kopií a dokonalá ostrost obrazu. Každý fotograf si sám připravoval chemikálie potřebné k získání nejlepšího, tedy co nejcitlivějšího kolodia. Snímek bylo třeba pořídit okamžitě, dokud bylo sklo ještě vlhké. Stejně tak si fotograf sám připravoval albuminový papír pro kopie z vyvolaných negativů. Celý proces fotografování si tak zachovával autorské rysy, což mimo jiné ovlivňovalo vysoké ceny fotografických kopií.

Dokonale komponované a profesionálně provedené fotografie Czechowicze si získaly uznání nejen ve Vilniusu či mezi Poláky žijícími na územích jiných zaborů, ale také v Paříži, Petrohradě a Moskvě. V roce 1876 byl umělec přijat do prestižní Société de photographie française. Na současné výstavě prezentujeme mimo jiné několik snímků, jejichž kopie se dodnes nacházejí ve sbírkách této prestižní pařížské instituce. Jsou to: Zelený most, kostel sv. Kazimíra a interiér kostela sv. Petra a Pavla.

Józef Czechowicz zanechal fotografický ateliér i celé své tvůrčí dědictví své dlouholeté životní partnerce Anně de Rotte (1845–1923). Po jeho smrti se provdala za malíře Wincentego Sleńdzińského a nadále vedla ateliér, navíc signovala Czechowiczovy práce razítkem se svým příjmením. Díky péči rodiny o dědictví tohoto významného fotografa se zachovaly jeho skleněné negativy, které MNW získalo v roce 1967 od Ludomira Sleńdzińského, syna Anny a…