Bez držení. Jak kolo mění Varšavu

Bez držení. Jak kolo mění Varšavu

Kolo zaujímá v dějinách Varšavy už více než sto padesát let zvláštní a poněkud paradoxní místo. Na jedné straně jde o jeden z nejpřelomovějších vynálezů, na straně druhé bývá často podceňováno. Z hlediska dějin techniky je lze považovat za přechodnou fázi: článek mezi érou pohybu pěšky a koňmo a dominancí spalovacích motorů. Je to vynález, který uchvacoval na konci 19. století, dnes však bývá vnímán jako méně vzrušující. Je pomalejší než moderní dopravní prostředky, neumožňuje převoz velkých nákladů, nechrání před deštěm a obvykle slouží jen jedné osobě. A přesto právě tato jednoduchost způsobuje, že se kolo neustále vrací, i dnes, jako nástroj změny a obnovy města.

Tvůrci výstavy „Bez držení. Jak kolo mění Varšavu“ se tomuto jevu věnují a ukazují kolo nejen jako dopravní prostředek, ale také jako technologii, která utváří každodenní praktiky, ovlivňuje zkušenost těla a způsob vnímání města. Cyklismus je zase představen jako jev historický i současný. Praxe, která v různých obdobích nabývala odlišných, někdy protichůdných významů a pojila se s různými představami o modernitě. Výstava se mimo jiné zabývá mobilitou jako kulturní zkušeností, otázkami emancipace a také úlohou cyklismu v materiální kultuře města a jeho významem jako jevu se společenskou a politickou dimenzí.

Počátky kola a triumf cyklistiky

Cyklisté jedoucí Kościuszkovským nábřežím během Závodu míru, Edward Hartwig, 60. léta 20. století, sbírky Muzea Varšavy

Cyklismus se ve Varšavě objevil již v 19. století. První vyjížďky probíhaly v 60. letech na dováženém nebo lokálně vyráběném „samojezdu“, „samopohonu“ nebo „samovozu“, jak se tehdy kola nazývala. Skutečný rozkvět však nastal po roce 1886, kdy vzniklo Varšavské cyklistické sdružení a v Anglii byl vynalezen kolo typu „safety“, konstrukce v zásadě odpovídající té, kterou známe dnes. Počátky cyklismu jsou také zrodem specializované sportovní žurnalistiky.

Na výstavě jsou prezentovány úryvky časopisů jako „Cyklista“, „Koło“, „Kolarz, Wioślarz i Łyżwiarz“ nebo „Warszawska Gazeta Sportowa“. Na jejich stránkách se nejen dynamicky referovalo o rozvíjejících se závodech, ale také se diskutovalo o zdraví a myšlenkách spojených s provozováním sportu. Mezi exponáty je také šátek spojený se Závodem míru z roku 1950, dokumentující fanouškovskou kulturu, a soubor suvenýrů doprovázejících jednu z nejvýznamnějších sportovních událostí v zemích východního bloku.

Sportovní vzrušení navazuje také film „Zaczarowany rower“ v režii Silika Sternfelda, natočený podle scénáře Jerzego Suszky a Bohdana Tomaszewského. Jde o sportovně-společenský příběh, jehož děj se částečně odehrává ve Varšavě během mezinárodních cyklistických závodů. Doplněním tohoto příběhu jsou fotografie Leonarda Jabrzemského, předané v 70. letech Muzeu Varšavy, zachycující cyklistické závody na ulicích metropole v době poválečné obnovy.

Kolo jako nástroj emancipace

Jedním z nejdůležitějších témat výstavy je otázka emancipace. V různých momentech dějin se kolo stávalo nástrojem rozšiřování autonomie – pro dělníky, ženy, děti či migranty. Umožňovalo samostatný pohyb, měnilo vztah mezi prací a volným časem i mezi soukromou a veřejnou sférou a dávalo lidem větší svobodu. Dějiny cyklismu se tak proplétají s dějinami společenských aspirací, třídními, genderovými a generačními otázkami i proměnami životního stylu.

Maria Chrząszczowa ve stánku-dílně s koly na ulici Marszałkowska, Zofia Chomętowska, 1945, sbírky Muzea Varšavy

Na výstavě prezentujeme mimo jiné fotografie zachycující Karolinu Kocięckou a Marii Skłodowskou-Curie na kolech.…