Tlačit

Kurátoři: Vanessa Joan Müller a Matthias Michalka

„Každý*á může najít nebo postavit prostor, bez ohledu na jeho vzhled, velikost, proporce a barvu, pak ho zařídit, možná něco natřít, nebo všechno. Všichni ostatní pak mohou (…) věci přeskupit a podle libosti přetvořit. Každý den se něco změní.“

Allan Kaprow, Push and Pull. A Furniture Comedy for Hans Hofmann

Allan Kaprowova „nábytková komedie“ Push and Pull. A Furniture Comedy for Hans Hofmann vznikla v roce 1963 a zve k tomu, abychom společně přemýšleli o tom, čím může a chce být muzeum – místem, kde se věci nejen pozorují, ale také aktivují a mění. Dílo tvoří výchozí bod nové sbírkové výstavy v mumok, která záměrně shromažďuje díla, jejichž status zůstává v nejistotě: umělecké dílo, nebo užitný předmět? Pozorovat, nebo používat? Rušivý prvek, nebo pozvání?

Těžiště sbírky mumok tvoří díla generace umělkyň a umělců, kteří v 60. letech, především v Evropě a USA, zpochybnili muzeum jako místo sbírání a uchovávání a zpochybnili objektový a zbožní charakter umění. Diváci a divačky byli často přímo oslovováni nebo zváni, aby dílo dokončili, dotýkali se ho a měnili ho. Účast přitom nebyla neškodné spolučinění, ale vyjednávání, které zahrnuje tření a nejistotu. V těchto dílech se umění a život prolínají a v jejich neklidu se odrážejí napětí doby, v níž vznikla.

Allan Kaprow, který je považován za zakladatele happeningu, považoval událostní charakter všedního dne za zásadní. Jeho dílo Push and Pull. A Furniture Comedy for Hans Hofmann stojí v centru této výstavy: je to stejně performativní jako participativní instalace, která se díky tvořivým zásahům publika stále znovu aktualizuje. Návštěvníci a návštěvnice smějí nábytek a předměty uspořádat do nových konstelací v daném prostoru. Každé jejich provedení je součástí tohoto otevřeného díla, které vždy přijímá jiné podoby. Tlačení a tahání znamená zde také přerozdělení rolí: kurátoři a kurátorky, kteří prostor „zařizují“, se stávají umělci a umělkyněmi a návštěvníci a návštěvnice, kteří s tímto materiálem „komponují“ instalaci a znovu a znovu ji mění, se stávají kurátory. Ústřední je také otázka živosti: Kaprowovo dílo sice koření v 60. letech, ale obsahuje výslovný pokyn, že každá nová inscenace musí dílo znovu vynalézt. Aktuální verze proto nese ducha a svobodu, které spojují dějiny umění a současnost.

Jako výstava je Push and Pull: A Furniture Comedy součástí širšího zkoumání forem pozornosti. Vedle Terminal Piece, kde je v centru zrak, a výstavy Exuviae Verena Paravel, která se soustřeďuje na sluch, se Push and Pull: A Furniture Comedy věnuje tělesné zkušenosti v prostoru: dotyku a vlastní aktivitě. Pro mumok jsou takové gesty otevřenosti a velkorysý postoj vůči publiku zásadní. Kaprowovu radikálnímu apelu na instituci v pohybu a neustálé proměně proto doprovázejí díla ze sbírky, která zviditelňují muzejní rutiny a formulují podněty ke spolutvoření, k otevřenému a kolektivnímu: jako pozvání znovu pohlédnout na umění a každodennost, i přesahem za hranice muzea.

Obrázek: Allan Kaprow, Push and Pull. Reinvence Allana Kaprowa, mumok 2002