El Anatsui

El Anatsui pracuje převážně s regionálními materiály, aby vytvořil tektonické formy velké složitosti, které se pohybují mezi objektem, povrchem a prostředím. Přetváří každodenní jednorázové předměty – uzávěry lahví od lihovin, tiskové desky, struhadla na maniok – stejně jako hlínu a dřevo, aby nově definoval sochařství. Středem jeho pracovní etiky je angažmá v procesech recyklace a opětovného použití. Anatsui, nejvíce známý svými kovovými sochami, ve kterých stříhá, drtí, skládá a spojuje tisíce uzávěrů lahví měděným drátem, vyvinul osobitý formální jazyk, který je pečlivý a zároveň záměrně otevřený. Jeho umělecká díla zůstávají flexibilní a reagují na místo a čas, přičemž s každou instalací nabývají nových konfigurací. Jeho praxe tak udržuje napětí mezi monumentalitou a jemností, tíhou a plynulostí.

Anatsuiho umělecký přístup, který propojuje formální experimenty a historickou reflexi, je neoddělitelně spjat s historií zakotvenou v materiálech. Například uzávěry lahví, pocházející z místních recyklačních systémů, nesou viditelné stopy globálních obchodních sítí formovaných kolonialismem. Z dálky se jeho díla jeví jako opulentní abstraktní pole barev a světla; zblízka odhalují jejich složky společenský život komodit a jejich geografickou a časovou cirkulaci. Tím, že Anatsui zdůrazňuje transformaci – materiálů, významů a historií – spojuje místní a globální narativy. Minulost tak zůstává přítomná v současných formách.