Lili Dujourie

Umělecká tvorba Lili Dujourie se nepřetržitě vyvíjí od konce 60. let, kdy zkoumala vztahy mezi obrazem, materiálem a vnímáním. Odkazy na uměleckohistorické tradice, literaturu a kulturní paměť se objevují jako transformované fragmenty, spíše vnořené do materiálu než explicitně zobrazené. Počínaje objekty, které reagovaly na odosobněný jazyk minimalistického a konceptuálního umění, zavedla její raná díla otázky intimity a subjektivity do přísných formálních slovníků. Toto počáteční napětí položilo základ pro dílo, které neustále překračuje mediálně specifické hranice.

V 70. a 80. letech se Dujourie zabývala fotografií a videem, přičemž se zaměřila na časovou dynamiku těchto médií – zejména na souhru pohybu a klidu. Výsledná díla se také zabývala otázkami genderu, identity a reprezentace. Od 80. let se stále častěji vracela k trojrozměrným formám a vyvinula si zcela vlastní sochařský jazyk založený na použití materiálů, jako je samet, mramor, sádra a kov. Tato díla pokračují a prostorově rozvíjejí časové a percepční zájmy její dřívější praxe. Drapované látky, zahalené objemy a fragmentované struktury inscenují vyjednávání mezi měkkostí a tuhostí, zahalováním a odhalováním. Motiv záhybu se stává ústředním – ne jako čistě formální gesto, ale jako způsob, jak udržet protichůdné stavy pohromadě, aniž by je rozřešil.