Freud provozoval svou ordinaci v „lékařském bytě“ v přízemí domu v letech 1896 až 1906. Nyní je zde k vidění stálá expozice „Skryté myšlenky vizuální povahy“ – prezentace vybraných děl ze sbírky konceptuálního umění Sigmund Freud Museum, která byla zahájena v roce 1989 instalací amerického umělce Josepha Kosutha. Dvanáct děl od Johna Baldessariho, Wolfganga Berkowského, Piera Paola Calzolariho, Jessicy Diamond, Georga Herolda, Susan Hillerové, Ilyi Kabakova, Josepha Kosutha, Sherrie Levine, Haima Steinbacha, Franze Westa a Heima Zoberniga je vystaveno v prostorách Freudovy „první“ ordinace.
Díla Josepha Kosutha a Heima Zoberniga jsou vystavena v bývalé čekárně, která od roku 1902 sloužila jako místo setkávání slavné Psychologické středeční společnosti: Kosuthova nástěnná instalace podporuje integraci nového myšlenkového materiálu do již existujícího. Také v Zobernigově díle se strukturální shoda vize a reality opět stává středem diskuse.
Na verandě jsou vystavena díla Wolfganga Berkowského a Sherrie Levine, ve kterých se jazykové a objektové nálezy stávají uměleckými leitmotivy. V ošetřovně, kde si psychoanalýzanti leželi na pohovce a spolu s Freudem vyvíjeli metodu „Talking Cure“, se do uměleckých zkoumání promítají klíčová témata psychoanalýzy: Georg Herold odpovídá na otázku, „zda naše ‚kulturní‘ sexuální morálka stojí za oběti, které nám ukládá,“ s kritickým vtipem. Steinbach odkazuje na možnosti komunikace v průběhu psychoanalytické terapie a doslova přináší „Talking Cure“ s „AHA!“ na scénu. Pro Johna Baldessariho tvoří fotografické odkazy výchozí bod pro zobrazení afinity i rozporu Un-Heimliche a Susan Hillerová ve svém rozsáhlém studiu archiválií z Freudovy pozůstalosti zkoumá „poznání vlastního v druhém“. Ve středu expozice je umístěno dílo Franze Westa „Liège“ z roku 1989. Tam, kde pravděpodobně stála Freudova pohovka, se nyní na bílém podstavci tyčí její hrubě svařený protějšek, který spíše než k pobytu vybízí k zamyšlení nad instrumentálním charakterem psychoanalytického prostředí.
V té místnosti, ve které Freud napsal Výklad snů, se nachází sebereferenční i cizoreferenční dílo Jessicy Diamond „Me Constellation“. Ilya Kabakov – dnes na místě, kde pravděpodobně dříve stál Freudův psací stůl – s nalezeným nábytkem rozvíjí svou specifickou symboliku: Umělecké uspořádání tak zdůrazňuje někdejší funkci prostoru a rozšiřuje ji o autobiografický příběh „Člověk, který vletěl do obrazu“.
V kuchyni, kterou bylo možné diskrétně opustit ordinaci po ukončení sezení, Pier Paolo Calzolari s dílem „Avido“ (česky „Chamtivost“) pojmenovává skutečnost sexuální touhy.
Díky své dodnes v původním stavu dochované prostorové struktuře není jednoznačně definováno pouze „místo původu psychoanalýzy“. Dnes navíc poprvé trvale prezentovaná díla konceptuálního umění přispívají k těm tématům, kterými se Freud kdysi na tomto místě zabýval: Zkoumají se otázky vztahu mezi pohlavími, stejně jako možná diskrepance mezi prožitým a vzpomínaným nebo mezi individuálním a společenským (sebe)určením. Úzký, vzájemně se podmiňující vztah mezi uměním a okolním prostorem se zde podstatně liší od kritérií neutrálně navrženého „White Cube“, jaký je obvykle preferován pro prezentaci současného umění – neboť umělecká díla, která korespondují s Freudovým bývalým působištěm a všemi jeho historickými implikacemi, se na tomto místě s okolím spojují v jedinečný celek.
Koncept: Monika Pessler
Skryté myšlenky vizuální povahy
Stálá
