Zhuštění

Široká škála jejích technických možností opravňuje Heliane Wiesauer-Reiterer k označení „univerzální umělkyně“. Pracuje jako malířka, grafička, fotografka a sochařka; její formáty se pohybují od malých děl po monumentální práce a její pracovní metoda může vyústit ve velkoplošné série i jednotlivá díla.

Fragmentace, strukturování, dělení a redukce na jádro charakterizují dílo Wiesauer-Reiterer; jde o zhuštění, o podstatné bytí, které se projevuje v koncentraci na hlavu, trup nebo abstrahované struktury. Jejím cílem je zachycení základních emocionálních stavů, protažených tichou melancholií. Lidská postava se často objevuje ohnutá, padající nebo fragmentovaná jako symbol vystavené existence.

I v krajinách a architekturách tvoří výchozí bod smyslově vnímatelná realita, která je však natolik rozdělena a zredukována, že zbývá jen asociace, jež obsahuje celek a snáze se začlení do zkušeností diváků. Tímto způsobem vzniká obrazová komunikace vysoké úrovně.

Wiesauer-Reiterer je jednou z mála malířek „Neue Wilde“ z 80. let, redukcionistka, aniž by patřila k neo-geo 90. let, materiálová umělkyně bez příslušnosti k Arte Povera a hledačka stop, která v nalezeném materiálu rozpoznává individuální kvality. Kámen je pro ni například partnerem v tvůrčím procesu: Jeho podstata slouží jako výchozí bod pro reinterpretace nebo nové interpretace.

Její hluboká náklonnost k přírodě formuje všechny skupiny děl; i fotografie nesou tuto směs obdivu a obav a sledují strukturu a redukci prostřednictvím převrácení, zrcadlení, solarizace a tónování. Jako jedna z významných umělkyň své generace umožňuje obrazové zážitky mimořádné hloubky. Velkorysý dar Wien Museem nyní umožňuje prvotřídní průřez celým jejím dílem.