Magdalena Abakanowicz. Bambini

Instalaci slavné sochařky lze shlédnout od 6. listopadu v pobočce Národního muzea v Gdaňsku v Zelené bráně. Bambini je prostorová kompozice složená z 83 soch – bezhlavých a bezrukých postav z betonu a dřeva. Byla vystavena mimo jiné v New Yorku, Paříži, Berlíně, Madridu a Varšavě.

V květnu Senát Polské republiky vyhlásil rok 2027 Rokem Magdaleny Abakanowicz. Národní muzeum v Gdaňsku očekává jeho oslavy již v posledním čtvrtletí předchozího roku.

Magdalena Abakanowicz – jedna z nejslavnějších polských umělkyň na světě – studovala na Státním lyceu výtvarných umění v Gdyni, v roce 1949 zahájila studia na Státní vyšší škole výtvarných umění v Gdaňsku a o rok později přestoupila na Akademii výtvarných umění ve Varšavě. Mezinárodní slávu jí přinesla účast na Mezinárodním bienále tkaniny v Lausanne v roce 1962 s trojrozměrnou instalací Kompozycja białych form. Za toto přelomové dílo, zásadní jak pro umění tkaniny, tak pro sochařství, obdržela v roce 1965 zlatou medaili na bienále v São Paulu. Její monumentální prostorové formy z vlny, lnu, nití a barveného sisalového vlákna byly po jejím příjmení nazvány abakany.

Prostory zkušenosti

Od poloviny sedmdesátých let začaly v její tvorbě hrát stále větší roli monumentální humanoidní sochy. Tehdy vznikly mimo jiné Alteracje – dvanáct vydlabaných postav sedících v řadě, Głowy – velké formy připomínající lidské hlavy bez tváří a Plecy a Postacie siedzące zobrazující lidské trupy. Motiv anonymního člověka ukázaného jako součást větší kolektivity se stal jedním z nejdůležitějších témat její tvorby.

V letech 1986–2008 vznikly soubory stojících postav: Tłum I, Tłum II, Tłum III, Mędrcy, Hurma, Bambini a Odwróceni. V těchto dílech umělkyně zkoumala vztah jednotlivce a kolektivu, anonymitu a zkušenost lidské existence. Od počátku osmdesátých let realizovala také monumentální venkovní projekty, které nazývala „prostory zkušenosti“. Vznikly především mimo hranice Polska. K nejvýznamnějším patří Sarkofagi w szklanych domach ve Francii – čtyři formy ze dřeva a kovu připomínající sarkofágy uzavřené v prosklených konstrukcích; Katarsis u Florencie – skupina 33 neosobních postav odlitých z bronzu o výšce asi tři metry; Negev u Izraelského muzea v Jeruzalémě – sedm kamenných kruhů o průměru 280 centimetrů; Przestrzeń smoka v Soulu, složená z deseti monumentálních zvířecích hlav, a Przestrzeń umilkłych istnień v Hirošimě, tvořená 40 bronzovými postavami nadživotní velikosti z cyklu Plecy.

Jednotlivec je křehký, dav je mocný

„Bambini“ se skládají z 83 soch z betonu a dřeva. Jsou to bezhlavé a bezruké postavy velikosti dítěte.

– Jde o jednu z největších realizací v díle Abakanowicz a jedinou, která zobrazuje dětské postavy. Říkala, že ji nezajímá portrét konkrétní osoby, a přesto každou z těchto prostorových, uvnitř prázdných figur, které nazývala skořápkami lidského těla, zpracovala individuálně a dala jí odlišný charakter. Beton se v jejích rukou stal mimořádně plastickým materiálem – křehkým, s texturou plnou prasklin a rýh, až organickým – vypráví kurátorka výstavy Małgorzata Ruszkowska. – Zajímalo ji napětí mezi jednotlivcem a kolektivem.

Název Bambini, tedy dětské postavy postavené do nepravidelných řad, evokuje školní tlak slavnostních apelů, formování dětské psychiky do společenských struktur už od nejranějšího věku. Dehumanizují skrze kolektivní zkušenost po sobě následujících generací. Připravují o individualitu rodící se dětské zkušenosti a v nich se probouzející představivost. V Davech se Abakanowicz střetáváme se zkušeností dospělosti a fungování v zaběhlých společenských strukturách. Postavení postav do takové situace…