Těla země. Naše těla

Ciała ziemi. Ciała nasze – dřívější a současné způsoby pohledu na přírodu

Zahájení výstavy: → 25.09 (pátek), 18.00 NOMUS – Nowe Muzeum Sztuki a Gdańska Galeria Fotografii ul. Jaracza 14, Gdańsk

Vernisáž bude tlumočena do PJM. Vstup volný!

Dokáže hmota jednat? Jsou růst rostliny, koloběh vody, praskání dřeva nebo pomalý rozpad organické tkáně pouze procesy probíhající na pozadí lidských dějin, nebo mohou tvořit formu působnosti, kterou jsme dlouho nedokázali zaznamenat?

Od 25. září lze v NOMUS – Nowe Muzeum Sztuki zhlédnout výstavu věnovanou historickým i současným způsobům zobrazování přírody a proměňujícím se vztahům mezi lidským a nelidským. Je to první výstava cyklu Každé umění minulosti bylo kdysi současné, který klade vedle sebe díla z různých epoch, aby ukázal kontinuitu citlivosti a proměnu způsobu pohledu na skutečnost.

Výchozím bodem výstavy jsou novověké rytiny rostlin – listů, trav a květů – čtené nejen jako vědecké ilustrace, ale také jako vizuální stopy úžasu nad samotnou existencí forem života. Příroda se v nich představuje jako autonomní objekt poznání, vyjmutý z užitečného a symbolického kontextu, a podivuhodnost se zde chápe jako intenzita pohledu soustředěného na materiální složitost a řád i těch nejnenápadnějších biologických forem. Současná díla tento postoj rozvíjejí a posouvají důraz od reprezentace ke vztahu a spolužití. Příroda už není pouze pozorována, ale stává se aktérem reálných procesů, jako je růst, koloběh, rozpad a regenerace, do nichž je zapojeno i umělecké dílo.

Příroda jako síť vzájemných závislostí

– Zajímá nás příroda nikoli jako nehybný obraz nebo kulisa lidské činnosti, ale jako hmota, která neustále pracuje: roste, koluje, nasakuje, rozpadá se a regeneruje se. V mnoha prezentovaných dílech nejsou tyto procesy pouze tématem zobrazení, ale skutečně se podílejí na vzniku díla. To umožňuje dívat se na působnost jinak – všimnout si, že změny ve světě nejsou výhradně výsledkem lidských rozhodnutí a činů – říká Aleksandra Grzonkowska, kurátorka výstavy.

Výstava klade otázku, co se mění, když příroda přestane být chápána jako námět, pozadí nebo zdroj. Prezentovaná díla nám umožňují vidět ji jako hmotu s vlastní dynamikou: rostoucí, nasakující, cirkulující, procházející proměnami a ovlivňující lidská těla, gesta i způsoby poznání. Místo jednoho příběhu o přírodě výstava nabízí několik paralelních perspektiv: vědeckou, estetickou, tělesnou, ekologickou a materiální.

Každé umění minulosti bylo kdysi současné

– Vedle sebe položené staré botanické rytiny a současné umění umožňují vidět jak kontinuitu, tak proměnu způsobů myšlení o přírodě. Dřívější zobrazení vyrůstala z pečlivého pozorování a úžasu nad složitostí forem života. Současná díla tuto citlivost rozvíjejí, ale zaměřují pozornost také na procesy, spolužití a materiální závislosti. Nejde tedy o prosté postavení starého a nového pohledu proti sobě, ale o ukázání, jak se mění otázky, které si na přírodu klademe – doplňuje Maja Murawska, kurátorka výstavy.

Na výstavě uvidíme díla Agnieszky Brzeżańské, Bogny Burske, Honorata Martin, Teresy Murak, Alicji Patanowské, Agnieszky Polské, Łukasze Rusznice, Zofie Sobolewské Ursic, Teresy Tyszkiewicz, Rafała Wilka, Liliany Zeic a Jakuba Juliana Ziółkowského, kladená mimo jiné vedle kanonických dřívějších botanických děl, jako je Flora Prussica Johannese Loeseliuse, Kreutterbuch Pietra Andrey Mattioliho nebo Zielnik Szymona Syreńského ze sbírek Knihovny PAN v Gdaňsku, a osmnáctistoletých prací Barbary Reginy Dietzsch a Johanna Friedricha Schulzeho ze sbírek Ateliéru grafiky a kresby Oddělení starého umění Národního muzea v Gdaňsku.

Prezentovaná díla pocházejí také ze sbírky umění PKO Banku Polskiego, z Fondation ING pro polské umění, z Galerie Consonni Radziszewski, z Zachęty – Národní…