Adaptivní Dýchání

Technologie jsou stále méně často nástroji, po kterých vědomě saháme. Staly se prostředím. Organizují tok informací, regulují tempo práce, podporují rozhodování, učí se našemu chování a zaznamenávají stopy každodenního života. Působí v pozadí, často zůstávají neviditelné, a přesto ovlivňují způsob, jakým si pamatujeme, komunikujeme a představujeme si budoucnost.

Díla prezentovaná na výstavě Adaptive Breathing se neptají, kam vede vývoj technologií. Spíše je zajímá, jak se žije uvnitř systémů, které neustále analyzují a optimalizují. Co lze v nich vyjednat? Co lze znovu získat? Co lze znovu vynalézt?

Pomalost se na výstavě opakovaně vrací. V Anemochory od Lennarta Lahuise existuje informace jen na okamžik, závislá na atmosférických podmínkách. Tempo-Imagem od Luize Zanotella odhaluje způsob, jakým počítačové modely pozorují klima, a Bora: Bora od Zhao Zhou přesouvá pozornost z obrazu na vzduch, zvuk a pohyb. Všechny tři práce připomínají, že technologie vždy funguje v konkrétním prostředí a nikdy není zcela nezávislá na hmotě.

V centru několika děl jsou algoritmy a infrastruktury, které organizují každodenní život. Game of Possible Lives od Tomo Kihary ukazuje, jak jazykové modely reprodukují sociální představy o biografii, zatímco Navigating Militarized Futures od Marka Cinkevicha odhaluje politický rozměr algoritmů a datové infrastruktury. V Backups of War od Marcina Korbuse imerzivní technologie neslouží k úniku z reality, ale umožňují přiblížit se zkušenosti války prostřednictvím míst zachovaných jako digitální svědectví.

Vedle systémů se objevují vztahy. Fragmentations of Unity (So Kanno + Takuro Yonezawa + Yutaro Kyono) zkoumá, jak se rodí společenství mezi jednoduchými, vzájemně reagujícími organismy. Sarah Seunghyun Park ukazuje paměť jako proces, který, podobně jako bouře, transformuje prostor a zanechává po sobě nové konfigurace. V The Eight Spirits of Flesh TZUSOO vytváří fiktivní ekosystém, kde otázky tělesnosti, péče a reprodukce přesahují biologické a sociální normy. Naopak, Piece for 12 Scrollers od Gregora Różańského bere jako výchozí bod nejběžnější gesto současnosti: scrollování, transformující rozptýlenou pozornost v kolektivní performance.

Toto není výstava o budoucnosti. Většina prezentovaných technologií je již s námi. Jazykové modely, monitorovací systémy a rozšířená realita fungují vedle nás každý den. Umělci nenabízejí jednoduché alternativy. Spíše zkoumají, kde v těchto systémech zůstává prostor pro vlastní tempo, paměť, tělo a představivost. Možná právě tam začíná adaptace, ne jako souhlas se stávajícími podmínkami, ale jako praxe definování vlastního způsobu bytí ve světě.

Složení poroty: Michał Grzegorzek, Karolina Hałatek, Paweł Janicki, Ksawery Kaliski, Ksawery Kirklewski, Norman Leto, Rosa Menkan, Günseli Yalcinkaya

Díla prezentovaná na výstavě:

Anemochory – Lennart Lahuis · Instalace