Květiny jiných světů. Anna Zemánková, Cecilie Marková, Marie Kodovská a čeští spiritualisté

Oddělení neprofesionálního umění Slezského muzea v Katovicích již mnoho let spolupracuje s mnoha zahraničními institucemi zabývajícími se fenoménem art brut. Tyto kontakty umožňují prezentaci vlastní sbírky, ale také představení sbírek partnerských institucí polské veřejnosti. V roce 2025 to byla výstava „Nejsi sama. Outsiderky v umění“, nyní máme možnost vás seznámit s jednou z nejzajímavějších evropských sbírek art brut, která se nachází v Muzeu umění Olomouc. Expozice především přibližuje v Polsku málo známý fenomén spirituálního umění, jehož projevem jsou médijní kresby.

Výstava „Květiny jiných světů. Anna Zemánková, Cecilie Marková, Marie Kodovská a čeští spiritualisté“ je výběrem děl soustředěných kolem motivu květiny, který je v olomoucké sbírce art brut mimořádně silně přítomen. Květiny – po staletí patřící mezi nejsilnější archetypy umění – zde nejsou odrazem skutečné přírody, nýbrž především projekcí vnitřní povahy, jakousi „botanikou duše“. Jsou hluboce intimní; stávají se metaforami, znaky a symboly. Plní roli poslů „jiných světů“ a obrazů odlišných dimenzí poznání. Vizuální metamorfózy těchto světů nabývají nečekaných, často snových a svérázných forem, vyznačujících se výjimečnou výrazovou silou.

Zvláště výrazně se to projevuje v mimořádném fenoménu tzv. médijní kresby. Rozsáhlá kreslířská tvorba médií se rozvíjela v rámci bohaté činnosti spirituálních spolků v českých zemích na konci 19. a v první polovině 20. století. Její rozkvět umožnila svobodnější a tolerantnější společenská atmosféra Čech a Moravy, jakož i specifické kulturní podmínky, utvářené historií regionu. Rozsah tohoto jevu a jeho masový charakter pravděpodobně nemají v evropském kontextu obdoby. Fenoménem byly také desítky výstav médijních kreseb pořádaných spirituálními spolky po celé zemi až do roku 1938. Jejich tvorba vzbudila zájem a obdiv umělců jako Josef Čapek či Jan Zrzavý. V období pozdějších totalitních režimů – nacistického a komunistického – však tato tradice postupně zanikla.

Tvůrci médijních kreseb, pocházející převážně z venkovského a maloměstského prostředí, se nepovažovali za vlastní autory svých děl. Považovali se spíše za prostředníky – média. Jejich díla vznikala ve zvláštním stavu inspirace, pod vlivem silného tvůrčího impulsu a s pocitem neobvyklého spojení s neviditelnými zdroji, často označovanými jmény duchů, někdy také názvy známých nebo neznámých planet. Pod kresby obvykle zaznamenávali dobu trvání onoho „spojení“, během něhož bylo dílo vytvořeno. Nebyli to duševně nemocní ani sociálně vyloučení lidé. Jejich tvorba vyrůstala z ideálů spiritualismu. Je třeba poznamenat, že princip svobodného automatismu, přítomný v těchto dílech, představuje také jeden ze základů surrealistického umění.

Na výstavě je prezentován výběr děl vzniklých v průběhu celého 20. století od více než dvaceti tvůrců, včetně anonymních autorů, ale také tak známých jako Anna Zemánková, Cecilie Marková či Josef Kotzian.

Jedním ze základních kritérií výběru děl byla jejich nesporná umělecká hodnota a přesvědčivá autenticita – vlastnosti, které tvoří výjimečnou sílu a význam této mimořádné tvorby.

Díla prezentovaná na výstavě pocházejí ze sbírky Muzea umění Olomouc.