Galerie neprofesionálního umění

Cílem výstavy bylo ukázat specifika neprofesionálního umění v Horním Slezsku. Toto umění se, jako žádné jiné, váže k životu a přímým zkušenostem umělce, který popisuje své okolí, práci, vztahy s nejbližšími, sahající do pověstí a vzpomínek. Není tedy divu, že slezští tvůrci se zabývali tématy specifickými pro jejich region.

Pro větší plasticitu sdělení jsme konstrukci výstavy založili na metafoře dolu jako spojení tří nejdůležitějších symbolických oblastí pro slezskou tradici. Důlní šachta s těžní věží totiž propojuje podzemní zónu, spojenou s aspektem práce, povrch, na kterém se odehrává společenský život, a nebe, reprezentující spiritualitu. Tyto sféry odrážejí tradiční slezskou axiologickou triádu, která se skládá z Boha, práce a rodiny. První část expozice přibližuje vše, co přímo či nepřímo souvisí s prací a hornictvím: architekturu dolů, důlní chodby a úsilí horníků při šichtě. S těžkou prací pod zemí je spojován také kult patronky hornické bratrstva svaté Barbory, jejíž obrazy často zdobily podzemní štoly. Na obraze Bronisława Krawczuka „Skarbnik vyřezává svatou Barboru“ drží světice, podobně jako Panna Marie v „Pietě“, na kolenou mrtvého horníka v gala uniformě. Její tělo, připomínající haldu postavenou ze siluet bezejmenných horníků, je skála, ve které Skarbnik – strážce podzemních pokladů – vytesává pomník věnovaný všem hornickým vzpourám. Ve druhé části lze pozorovat, co se děje na povrchu: domov, rodina, zahrádka u domu a další aspekty společenského života v hornických koloniích. Vyprávění vystavených obrazů vychází z obrovské náklonnosti k tomu, co je domácí, ochočené. Tvůrci se snaží vše vylíčit co nejkrásněji, proto používají celou škálu barev, racionalizují, ba idealizují to, co vidí, nebo co si zaznamenali do paměti. Příkladem jsou obrazy Pawła Wróbla, včetně malé kompozice zobrazující zahrádkářské kolonie, které jsou ve Slezsku velmi oblíbené.

Poslední sekvence výstavy odkazuje na těžní věž, která korunuje siluetu dolu, ostře se vnořující do nebe, symbolu nekonečna. Zahrnuje tedy díla spojená se snahou o transcendenci a překračování sebe sama. Z duchovních hodnot pramení touha objevovat pravdu a prožívat krásu. Vedle projevů tradičně chápané religiozity zde najdeme stopy hledání hodnot přesahujících hranice lidského poznání. Touha po transgresi osvobozuje fantazii, otevírá mysl a představivost kulturně cizím nebo imaginárním světům na základě útržků informací – inspirace mohou být různorodé: od legend a pověstí po studium teosofických spisů nebo run, od nalezeného fragmentu zkameněliny po fotografie v barevném časopise. Doplněním hlavní narativní linie výstavy, pojednávající o fenoménu neprofesionálního umění ve Slezsku, je expozice děl členů skupiny Gwarek 58, jejíž zástupci jsou horníci spojení s bývalým dolem Katowice. Toto zvláštní vyznamenání souvisí s kontextem místa – je symbolickým návratem tvůrců na území závodu, ve kterém po mnoho let pracovali. Na výstavě kromě grafiky charakteristické pro Gwarek nesměla chybět pro Slezsko specifická uhelná plastika.

Mezi mnoha šablonovitými výrobky, které se masově vyráběly v 60. a 70. letech 20. století, vynikají díla Franciszka Kurzeje, který jako jeden z mála tvořil celistvé sochy a zdůrazňoval jejich expresivní, porézní strukturu antracitu. V rámci stálé výstavy jsme navíc vyčlenili prostor určený pro individuální expozice nejvýznamnějších představitelů jednoho z nejzajímavějších jevů v oblasti neprofesionálního umění, jímž je umění outsiderů. V roce 2015 jsme ukázali individuální výstavy Jana Nowaka a Władysława Grygny. Zde také představujeme nejzajímavější zástupce polského art brut. Cyklus zahájily expozice obrazů Marii Wnęk a soch Stanisława Zagajewského.

Kurátor výstavy: Sonia Wilk

Zveme vás k zhlédnutí „Umění zblízka“, což je cyklus prezentací děl ze sbírek Slezského muzea, ve kterém představujeme naše bohaté a rozmanité sbírky, doprovázené kurátorským komentářem.