DobroSTAVY

Dokáže nám umění pomoci překonat krizi? Může se proces tvorby stát formou dialogu s vlastními emocemi? Způsobem, jak znovu najít rovnováhu, a pokusem nalézt smysl v zkušenostech, které ne vždy umíme pojmenovat? Čím vlastně je tematizovaný dobrostav: stavem, kterého lze dosáhnout, nebo neustálým úsilím vyrovnat se s okolní skutečností?

Výstava Dobrostany je pokusem odpovědět na tyto a mnohé další otázky, které si klademe v souvislosti s duševním stavem současného člověka. Vypráví příběh jeho vnitřního světa, o psychice, která neustále reaguje na životní zkušenosti a snaží se je integrovat a porozumět jim. Je to příběh o stavech, které velmi dobře známe, i když je ne vždy dokážeme pojmenovat.

Název výstavy, záměrně nejednoznačný, je hrou slov, která spojuje pojem „dobrostav“, spojovaný s rovnováhou, bezpečím nebo dobrou náladou, s množstvím dalších stavů, v nichž se člověk může ocitnout. Už sám tvar množného čísla zpochybňuje přesvědčení, že dobrostav je jeden, jasně vymezený a dosažitelný stav. Může být člověk v dobrostavu, když cítí smutek? Znamená krize vždy jeho nepřítomnost? Může být osamění zároveň zdrojem utrpení i prostorem, který potřebujeme pro sebe? Jsou napětí či touha utéct opakem dobrostavu, nebo mohou být součástí cesty k jeho rozpoznání? Název nás zve k zastavení a k zamyšlení a k pohledu na duševní kondici nikoli v kategoriích jednoduchého rozdělení na „dobře“ a „špatně“, ale jako na neustále se měnící krajinu zkušeností.

Výstava představuje různé perspektivy a způsoby vyprávění. Vedle děl umělců, kteří reflektují vlastní zkušenosti, uvidíme také práce tvůrců-pozorovatelů, komentujících stav současné společnosti. Expozice zahrnuje různorodá média, od malby, kresby a grafiky po koláž, instalace či realizace pracující s textem. Různorodost jazyků výpovědi odpovídá různorodosti lidských zkušeností: od toho, co lze vyprávět, namalovat a vidět, až po to, co zůstává nevysloveno a nepojmenováno.

Dobrostany se stávají záminkou k rozhovoru o lidské psyche, bez předsudků a zjednodušování. Vedou k zamyšlení nad tím, co se v člověku děje v okamžicích krize a jak různé mohou být cesty k obnovení rovnováhy. Je to úvaha o subjektivitě a její vnitřní dynamice, o duševním světě, který zůstává v neustálém pohybu, vystavený napětím, prasklinám a procesům proměny.