Kosmos, prostor, čas

Vernisáž: 4. 6. 2026, 18.00 Kurátor: Miro Kleban Trvání výstavy: 5. 6. 2026 – 13. 9. 2026 Sieň Q, Hlavná 27, Košice

Kosmos jako nekonečný prostor možností, prostor jako základní kategorie existence a čas jako neviditelná veličina určující rytmus života i zániku – tři pojmy, které od počátků civilizace formovaly lidské myšlení, imaginaci i potřebu porozumět světu. Výstava Kosmos, prostor, čas tematicky propojuje umělecká díla převážně druhé poloviny 20. století, přičemž sleduje, jak se fascinace vesmírem, energií, pohybem, vědeckým poznáním či metafyzickou transcendencí promítala do vizuálního jazyka moderního a současného umění. Projekt zároveň navazuje na stálou expozici Východoslovenskej galérie Komédia ducha, ve které se člověk ocitá jako bytost zmítaná mezi racionalitou a existenciální nejistotou.

Objevy moderní fyziky, Einsteinova teorie relativity, rozvoj astronomie, kosmologie či psychoanalýzy otevřely nové představy o realitě, ve které čas přestává být lineární a prostor přestává být pevně definovanou kulisou lidské existence. Umění reagovalo na tyto změny nejen formálně, ale i filozoficky. Kosmos se stal metaforou nekonečna, ale i lidské osamělosti, prostor se proměnil na pole vztahů a energií, čas začal být chápán jako proces, stopa, pohyb nebo pomíjivost. Výstava představuje tyto tendence prostřednictvím malby, kresby, grafiky i sochy. V jednotlivých dílech se objevují geometrické systémy, imaginární mapy vesmíru, abstraktní prostory, optické rytmy, organické struktury či vizualizace energie a pohybu.

Jednou z nejvýznamnějších osobností prezentovaných na výstavě je Rudolf Sikora, jehož tvorba patří k vrcholům konceptuálně orientovaného umění na Slovensku. Sikora už od konce 60. let tematizoval ekologické, kosmologické a existenciální otázky. Jeho díla jako Biela diera – čierna diera, Čas…priestor X, Kolobeh života, Dráha mojej kométy či cykly Môj vesmír a Pozemšťan představují člověka jako nepatrnou součást univerza, pohybujícího se mezi zrodem a zánikem, koncentrací a rozpadem energie. Sikora využívá jazyk diagramů, vědeckých znaků, matematických schémat a textových intervencí. Podobně Stano Filko vytvořil osobitý kosmologický systém, ve kterém se umění propojuje s metafyzikou, spiritualitou a vizí transcendentního prostoru. Díla jako Realita kozmu, 4. dimenzia – Kozmológia Modrá čakra, Mapy vesmíru či Pomník kozmu odkazují na Filkovu snahu vytvořit univerzální model světa založený na duchovních energiích, barevné symbolice a kategoriích vědomí. Filkův „kosmos“ není pouze fyzikálním prostorem, ale především prostorem osvobozujícím, mentálním a spirituálním zároveň. Významnou pozici na výstavě zaujímá i tvorba Juraje Bartusza a Marie Bartuszové, kteří sice pracovali odlišným vizuálním jazykem, nicméně oba zásadně reflektovali kategorie času, prostoru a přírodních procesů. Juraj Bartusz ve svých akčních kresbách a plastikách zkoumal dynamiku pohybu, energii gestického zásahu a časovost tvůrčího aktu. Maria Bartuszová přistupovala k prostoru organičtěji a introspektivněji. Její biomorfní objekty, vznikající často prostřednictvím procesů tvarování sádry a gravitace hmoty, připomínají zárodky, buněčné struktury nebo kosmické struktury. Její díla jsou tichými meditacemi o růstu, zrodu, dotyku a křehkosti života. Prostor u Bartuszové není geometrickou konstrukcí, ale živým organismem, čas se v jejích dílech projevuje jako proces transformace hmoty.

Výstava zároveň ukazuje, že fascinace kosmem nebyla pouze výsadou konceptuálního umění. V širším kontextu socialistického Československa představoval vesmír i symbol úniku z ideologicky kontrolované reality. Éra dobývání kosmu, podporovaná propagandou vědecko-technického pokroku, se v umění často proměňovala na metaforu svobody, nekonečna a imaginace. Kosmický prostor umožňoval myslet mimo hranice každodenní reality a mimo hranice politického systému.

Osobitou kapitolu představují geometrické a konstruktivní tendence, v nichž se prostor a čas stávají předmětem analytického zkoumání. Milan Dobeš prostřednictvím optických reliéfů a rotujících struktur zkoumá vizuální vnímání pohybu, světla a prostoru. Jeho díla pracují s kinetickým efektem a měnící se percepcí diváka, čímž aktivují samotný proces vidění. Podobně Štefan Belohradský využívá principy matematiky, kybernetiky a fyzikálních zákonitostí. Jeho Kresba kyvadlom či sochařské objekty představují pokus vizualizovat neviditelné síly působící v prostoru. Matematické a racionalizační principy se objevují i překvapivě v tvorbě Jána Mathého, či Lýdie Jergušové Vydarené a reflektují lidskou potřebu pojmenovávat a systematizovat svět prostřednictvím čísel, znaků a modelů. Doposud málo známý, ale pozoruhodný umělec Pavel Maňka pohybující se na pomezí geometrické abstrakce, konstruktivismu a vizionářské imaginace, patřil k průkopníkům abstraktně-geometrických tendencí na Slovensku už od 60. let 20. století. Navzdory tomu zůstával dlouhá desetiletí na okraji oficiálního uměleckého provozu a většinu života tvořil v ústraní svého ateliéru v Bratislavě. Kromě zájmu o konstrukci, geometrii a prostor ho celoživotně fascinovalo létání, vesmír a představa „nepozemských“ dimenzí reality. Díla Antona Jasuscha z meziválečného období – Beh života, Prameň života, Kompozícia či Zánik / Smrť planéty představují jedinečné vize kosmického a spirituálního univerza, v němž se prolíná expresivní imaginace s filozofickou reflexí existence. Jasusch už ve 20. letech 20. století vytvářel monumentální metafory zrodu, zániku a cykličnosti života. Jeho díla jakoby předznamenávala pozdější kosmologické tendence slovenského umění.

Výstava Kosmos, prostor, čas nevytváří lineární příběh dějin umění, ale spíše síť vztahů mezi různými uměleckými strategiemi, filozofickými otázkami a vizuálními představami světa i potřebami jeho racionalizace v kontextu moderních dějin. Kosmos se zde stává metaforou nekonečna i chaosu, prostor je místem vztahů, pohybu a energie, čas představuje neustálou proměnu, proces zrodu a zániku. V konečném důsledku jde o reflexi jedné z nejstarších lidských tužeb porozumět světu, v němž existujeme a najít své místo v nekonečném prostoru času a vesmíru.

Vystavující autoři: Blažej Baláž, Juraj Bartusz, Maria Bartuszová, Štefan Belohradský, Milan Bočkay, Karol Csakó, Milan Dobeš, Orest Dubay, Alexander Eckerdt, Svetlana Fialová, Stano Filko, Daniel Fischer, František Gajdoš, Tibor Gáll, Jozef Jankovič, Anton Jasusch, Lýdia Jergušová Vydarená, Eugen Krón, Pavel Maňka, Michal Machciník, Ján Mathé, Milan Paštéka, Peter Roller, Jozef Sabol, Rastislav Sedlačík, Rudolf Sikora, Boris Sirka, Július Szabó, Adam Szentpétery, Ivan Štubňa, Miloš Urbásek, Boris Vaitovič, František Veselý

Spolupracující organizace: Galéria Jána Koniarka, Múzeum vila ateliér Mathé, Nuba Gallery, Stredoslovenská galéria