Poslední stezka

Výstava vznikla u příležitosti 80. výročí operace "Lawina". Je poctou obětem komunistické provokace, která po druhé světové válce ukončila dějiny největšího nezávislého podzemního uskupení na Podbeskidziu.

Skupina VII. okresu Slezsko-Těšínské oblasti Národních ozbrojených sil pod velením kpt. Henryka Flamea "Bartka" měla na vrcholu, na jaře 1946, více než 300 partyzánů. Dnem zvláštního triumfu byla přehlídka "Bartkových" vojáků 3. května 1946 ve Wiśle.

Expozice spojuje sochy zavražděných vojáků s prvky partyzánské uniformy, zbraně a výstroje. Doprovázejí je grafiky vlasteneckého zaměření, spojené s tzv. prokletými vojáky.

Autory výstavy-instalace jsou umělci z Bielska-Białé: "Kratka" (grafiky) a Piotr Walczak (sochy). Příslušníci rodin autorů výstavy byli vojáky bojujícími pod velením kpt. Henryka Flamea "Bartka".

---

Zahubení asi 100 "Bartkových" vojáků bylo důsledkem operace "Lawina", kterou připravil funkcionář MBP Henryk Wendrowski, jenž se jako "kapitán Lawina" vetřel do řad Národních ozbrojených sil.

Wendrowski už měl velké "zásluhy" jako zrádce: byl vojákem AK Inspektorátu Białystok, který po vstupu Sovětů na Białostocko v červenci 1944 začal spolupracovat se sovětskou kontrarozvědkou Smiersz a vydával stovky lidí zapojených do białostocké konspirace.

V létě 1946 se Wendrowski-"Lawina" setkal s "Bartkem" na základně na Baraniej Góře a slíbil bezpečný transport jeho vojáků do oblasti Jelení Hory, kde měli střežit pohraničí. Doprovázel ho funkcionář UBP Czesław Krupowies, který vystupoval jako poručík NSZ "Korzeń".

Oba dohlíželi na akci, při níž od 5. do 25. září 1946 ve třech transportech směrem na Dolní Slezsko odjelo asi 100 partyzánů "Bartkova" seskupení. Nalákáni do pasti byli zavražděni příslušníky Úřadu bezpečnosti a sovětského NKVD na několika místech na Opolsku (okolí Malerzowic Wielkich, "louka smrti" v lese u Baruta, Stary Grodków).

Sám "Bartek" tehdy léčil postřelenou nohu a chtěl se připojit ke svým vojákům v posledním, čtvrtém transportu, ale k tomu nedošlo. Už dříve ho varoval velitel jedné z podřízených jednotek, Antoni Bieguń "Sztubak", před provokací ze strany UB (Sztubakova jednotka přežila, neodjela na Západní území).

"Bartek" zjistil, co se stalo s jeho vojáky, když na jaře 1947 odjel na Opolsko. Sám zahynul o půl roku později, zastřelen milicionářem v Zabrzegu u Czechowic.

"Kapitán Lawina" byl za tuto i další operaci ("Cezary") od svých zadavatelů štědře odměněn. Navzdory minulosti v AK od roku 1962 zastával vysoké funkce na ministerstvu zahraničních věcí; v letech 1968-1973 byl velvyslancem PLR v Dánsku, v letech 1979-1981 na Islandu. Jeho slova z rozhovoru z 90. let jsou otřesná: "Jsem hrdý na to, co jsem udělal pro své kamarády z lesa. Pomohl jsem jim vrátit se do normálního života".

Kancelář pro vyhledávání a identifikaci IPN od roku 2016 provádí exhumace ve vesnicích Barut a Stary Grodków. V květnu 2026 se na novém válečném hřbitově v Kamesznici konal pohřeb téměř 60 vojáků Skupiny NSZ kpt. Henryka Flamea "Bartka", z nichž se díky genetickým analýzám podařilo identifikovat téměř polovinu.