V pařížském ateliéru Stanisława Wyspiańského a Józefa Mehoffera

Páté vydání výstavy v Muzeu Wyspiańského, pobočce Národního muzea v Krakově, bude rozšířeno o dvě další prezentace v galerii v přízemí: „V pařížském ateliéru Stanisława Wyspiańského a Józefa Mehoffera“ a Moje nádherné mládí. Portréty Wandy Siemiaszkowe jako nevěsty v Svatbě Stanisława Wyspiańského.

První prezentace (červen–prosinec 2026) představuje díla Wyspiańského a Mehoffera vytvořená během jejich studií ve francouzském hlavním městě, včetně portrétů, které si vzájemně namalovali, a pohledu do interiéru jednoho z jejich pařížských ateliérů.

Stanisław Wyspiański a Józef Mehoffer byli nejprve žáky na Škole v Larischově paláci, poté studenty na Gymnáziu svaté Anny v Krakově a později na Škole výtvarných umění v Krakově. Spolupracovali na polychromii Mariánské baziliky v Krakově a téměř současně odjeli do Paříže, aby pokračovali ve svém uměleckém studiu. Ve francouzském hlavním městě sdíleli stejný ateliér: nejprve na rue de l’Echaudé 14 a později na avenue du Maine 14. Společně se ujali návrhů vitráží pro Mariánskou baziliku v Krakově (1890–1891), polychromie Rudolfina v Praze (1891), opony pro Městské divadlo v Krakově (1892) a vitráží pro Lvovskou katedrálu (1892–1894).

Během společných let studia v Paříži se Wyspiański a Mehoffer často navzájem portrétovali. Mehofferovy vzpomínky se dochovaly v jeho Deníku. Pod datem 15. listopadu 1892 poznamenal: „Dnes ráno jsem ho [Wyspiańského] namaloval; nepozoval, ale znovu se maloval ze zrcadla (…)“; a 5. května 1893: „Dnes jsem kreslil studie pro Kazimíra – Wysp[iański] pózoval, pak jsem imitoval polské krále, přijímal jsem pohyby pro ně vhodné – jako v portrétech (…)“. Wyspiański zase popsal jejich spolupráci v dopise Lucjanu Rydelovi z 8. března 1893: „Stále zde kreslíme, malujeme se navzájem v každém okamžiku (…)“.

Kromě představení vztahu mezi oběma umělci má výstava také za cíl představit dvě díla dříve neznámá širší veřejnosti, zapůjčená ze soukromých sbírek a z Muzea Krakova. Pastel zobrazující interiér jednoho z Wyspiańského pařížských ateliérů byl uveden v katalogu umělcových děl z roku 1925 jako patřící Dr. Władysławu Federowiczovi, sběrateli několika dalších děl z Wyspiańského pařížského období. Akvarel Józefa Mehoffera ze sbírky Muzea Krakova ukazuje Wyspiańského pózujícího svému příteli pro jeden z jeho historických obrazů.

Druhá prezentace (leden–květen 2027) představí dva pastelové portréty herečky Wandy Siemiaszkowe, která hrála roli Nevěsty v premiérové inscenaci Wyspiańského Svatby, která se konala v Krakovském městském divadle 16. března 1901.