Poplach. Paulina Ołowska & Deborah Turbeville

Vernisáž: 11. prosince 2026, 18.00

Ženy připomínající zjevení, balancující na hranici mezi bděním a snem, opuštěné interiéry a rozptýlené světlo – svět Deborah Turbeville, legendy světové módní fotografie, uchvacuje tajemstvím. Na výstavě „Poplach“ v Muzeu fotografie v Krakově vstupuje do dialogu s jejím krakovským snímáním z roku 1998 Paulina Ołowska – uznávaná malířka, autorka koláží, fotografií a instalací. Je to setkání dvou umělkyň, které v archivech a stopách minulosti nacházejí inspiraci k vytváření nových významů a příběhů.

Východiskem výstavy se stalo fotografické snímání, které Deborah Turbeville v roce 1998 realizovala pro americký módní magazín „W“. Jeho dějištěm byl Krakov – město, které umělkyni při její první cestě do Polska v 70. letech učarovalo jako svět zcela odlišný od New Yorku, kde žila a pracovala. Série „Kraków“ daleko přesahovala estetiku luxusních módních magazínů devadesátých let. Místo barevného, idealizovaného světa vytvořila Turbeville obrazy tajemné, znepokojivé a silně prodchnuté duchem místa. Modelky pozovaly v ulicích Starého Města, v Paláci Pod Baranami, v kavárně Noworolski v Sukiennicích a také v opuštěném Potockého paláci v Krzeszowicích. Výjimečnou atmosféru spoluvytvářely kostýmy a prvky scénografie zapůjčené z archivů Divadla Cricot 2 Tadeusze Kantora. Deborah Turbeville je dnes považována za jednu z nejoriginálnějších fotografek druhé poloviny 20. století. V době ostrých, dokonale retušovaných snímků vytvořila vlastní, rozpoznatelný vizuální jazyk založený na nedořečenosti, melancholii a stopách pomíjivosti.

Název výstavy lze číst dvojím způsobem. Jak vysvětluje Weronika Ptak, kurátorka výstavy: „»Poplach« je náhlé pohnutí, neklid, napětí, které se těžko uchopuje – stav, jenž dokonale vystihuje náladu fotografií Turbeville, jejichž postavy jako by visely mezi přítomností a nepřítomností.“ Druhý význam odkazuje na zplanělý bodlák, rostlinu běžně nazývanou oset. Roste často mezi ruinami, na neobdělávaných pozemcích a na okrajích. Na výstavě je oset postavou paměti, ochrany a odolnosti – umění tvořeného ženami, které dokáže přežít v nesnadných podmínkách a na okraji hlavního proudu.

Takový způsob uvažování o malbě, kurátorských projektech a instalacích rozvíjí Paulina Ołowska – jedna z nejvýznamnějších polských současných umělkyň. Její díla jsou mimo jiné ve sbírkách Centre Pompidou v Paříži, Muzea moderního umění (MoMA) v New Yorku a Tate Modern v Londýně. Umělkyně se vrací k dějinám žen – umělkyň, návrhářek a tvůrkyň, a vytahuje z zapomnění jejich životopisy, estetiky a vizuální jazyky, aby jim dala nový život. Její setkání s tvorbou Turbeville je dialogem dvou příbuzných uměleckých postojů. Krakovský projekt je dalším pokračováním vztahu, který zahájila výstava „Resonance“ v galerii Kurimanzutto v Mexiku (2023) a pokračoval projekt „Paulina Ołowska and Deborah Turbeville: Widows of the Wind“ v galerii Pace v Ženevě (2024/2025).

Způsob práce s archivy a tvůrčím procesem obě umělkyně silně spojuje. U Turbeville experiment zahrnoval celý průběh práce: od výběru portrétovaných osob a budování atmosféry snímání až po pozdější zásahy do hotového otisku – fotografie škrábala, trhala a stárla, aby získaly charakter předmětů vytažených z jiné doby. Ołowska k tvorbě přistupuje podobně jako k otevřenému procesu zahrnujícímu různá média – z archivů jiných tvůrkyň vytahuje formy, postavy a vizuální jazyky, které mohou znovu zaznít.

V MuFo jsou prezentovány originální otisky Turbeville z MUUS Collection. Paulina Ołowska na ně reaguje obrazy malovanými na skle. Průhledné tabule se jemně prolínají s architekturou a vytvářejí pomíjivou vizuální vrstvu. Umělkyně do interiéru přidává také abstraktní nástěnnou malbu. Aranžmá dotváří sochařská instalace…