Tino Stefanoni: Mezi vizí a pamětí

Tato „intervence“ připomíná dílo Tina Stefanoniho (Lecco, 1937–2017). Je koncipována jako dialog mezi jeho obrazy a stálou sbírkou a předchází řadě retrospektiv, které jsou v roce 2027 připravovány napříč Itálií u příležitosti devadesátého výročí jeho narození a desátého výročí úmrtí.

Během padesátileté kariéry čerpal Stefanoni inspiraci u umělců jako Carlo Carrà, Giorgio Morandi, Giorgio de Chirico a Ottone Rosai, stejně jako u mistrů renesance, například Fra Angelica a Piera della Francesca. Toužil po klidných, metodických kvalitách, které v jejich díle vnímal, a vyhýbal se spontánnosti a instinktivnímu, gestickému tahu štětcem.

Postupně si vytvořil vizuální slovník z každodenních předmětů, jako jsou mísy, termofory a naběračky. Tyto předměty však byly pouhými záminkami, podobně jako Morandiho láhve sloužily ke zkoumání vztahu mezi realitou a abstrakcí. Stefanoniho syn Pietro poznamenal, že otcova „láska k předmětům – ke kterým se přiznával, že je fetišizuje – vycházela z přesvědčení, že představují projevy lidského génia. ‚Věci‘ tak nabyly významu přesahujícího jejich praktické užití: jejich vnitřní hodnota se stala ospravedlněním jejich proměny v umění.“ Stejně jako u de Chiricových obrazů se Stefanoniho předměty – vytržené z kontextu a izolované – zdají být zavěšeny v záhadné, metafyzické dimenzi. Jeho tvorbu 60. a 70. let, která nepochybně reflektovala i povznesení všedního pop artem, lze nejlépe označit jako ‚konceptuální figurace‘.

Od 80. let se krajina stala jeho oblíbeným námětem; umělec maloval scény bez lidské přítomnosti, kde se něco právě stalo nebo se chystá stát a čas je zastaven. Po živých barvách těchto děl se v jeho závěrečné fázi projevil zájem o linii; Stefanoniho takzvané Sinopie (pojmenované podle předkreseb fresek) destilují a čistí tvar.

V Estorick Collection jeho obrazy odkazují k obrazové řeči mistrů 20. století, jež obdivoval, ale otevírají také další, neočekávanější rozhovory. Například jedna z jeho charakteristických ‚silničních‘ značek varující před kluzkým povrchem připomíná autonehodu, která inspirovala futuristický manifest F. T. Marinettiho. Další souvislosti mohou návštěvníci objevit sami. Umění podle Stefanoniho spíše vytváří tajemství, než aby poskytovalo řešení, a tím otevírá prostor pro rozjímání: „Společnost nám stále častěji odpírá čas na rozjímání a meditaci. Umělec má alespoň tu odpovědnost, že se tomuto problému musí věnovat.“ Toto poselství není nikdy aktuálnější než dnes.

Kurátorka Ilaria Bignotti

Za podpory Archivio Tino Stefanoni a galerie M77, Milán.

Tino Stefanoni, 28 Senza titolo 28 (detail), 1984. Courtesy Archivio Tino Stefanoni.