Největší sbírka drezín na světě a historické lokomotivy

Navštivte v Mürzzuschlagu největší sbírku drezín na světě a historické lokomotivy.

V kulatém lokomotivním depu postaveném kolem roku 1870 vytvořilo muzeum SÜDBAHN v roce 2007 výstavu o kolejových vozidlech. Na celkové ploše 2 000 m² jsou v první části k vidění drezíny, drážní a motorové drážní vozy a dvoucestná vozidla a ve druhé části parní a elektrické lokomotivy. Vrcholem jsou parní lokomotivy Steinbrück a 180.01, zápůjčky z Technického muzea ve Vídni. Výstava o historickém vývoji normálněrozchodných drezín, drážních vozů a motorových drážních vozů představuje více než 40 originálních vozidel a rekonstrukcí, které byly v období od roku 1838 do roku 1970 používány pro dohled nad tratěmi a údržbu tratí.

Rakouská sbírka drezín v kulatém lokomotivním depu Mürzzuschlag

Sbírka představuje normálněrozchodné malé vozy, dnes nazývané pomocná vozidla, které byly v období od roku 1838 do 80. let 20. století používány u ÖBB a jejich předchůdců. Jedná se o vozidla, která byla potřeba pro stavební a dozorčí služby. Jsou zde vystaveny částečně originální vozidla, částečně rekonstruované objekty, do kterých byly zabudovány mnohé originální díly. Jako pohled přes hranice jsou v diorámách vystaveny modely malých vozů zahraničních železnic v měřítku H0.

V německy mluvících zemích je za vynálezce drezín považován vídeňský výrobce hedvábí Franz Aloys Bernard, který v roce 1838 ve Vídni patentoval stroj na běhání, který se mohl pohybovat po kolejích. Označení drezína pochází od lesníka Karla Friedricha Draise, který žil v Bádenském velkovévodství v letech 1785 až 1851. Již v roce 1813 vynalezl čtyřkolový vůz s nožním pedálovým pohonem pro silnice a v roce 1817 dřevěný, řiditelný běžící stroj, jako předchůdce jízdního kola. Až v roce 1842 postavil vůz pro železniční koleje v Karlsruhe. Snažil se svůj běžící stroj celosvětově propagovat, a tak jméno Drais zůstalo v paměti lidí.

Ale také mechanik Josef Bozek z Prahy již v roce 1825 postavil pro stavitele koněspřežné dráhy Linec-České Budějovice, Franze Gerstnera, podle anglického vzoru, mechanický vůz – jízdní stroj – pro prohlídky tratí. Samotnou stavbu řídil vedoucí dílny pražské Polytechnické školy, Jan Souček. Byla to první známá drezína na kolejích v Rakousku.

U Rakouských spolkových drah byly malé vozy po desetiletí udržovány závody Wörth, u Spratzernu, nedaleko St. Pöltenu. Sbírka je věnována všem železničářům a dělníkům, kteří se vždy starali o bezpečný a plynulý provoz rakouských železnic.

Druhá část kulatého lokomotivního depa je věnována lokomotivám. Směs vystavených typů lokomotiv je fascinující: od „Gmunden“ parní lokomotivy o rozchodu 1106 mm přes „průkopnickou“ inovaci lokomotivy Karla Gölsdorfa řady 180 a legendárního krokodýla až po klasiku elektrické lokomotivy 1042.

Snad nejvýraznější lokomotivou v kulatém lokomotivním depu je parní lokomotiva Steinbrück. Zápůjčka z Technického muzea ve Vídni, nejstarší dochovaná parní lokomotiva rakouské výroby. Svou službu v Mürzzuschlagu zahájila v roce 1848.

Steinbrück byla postavena v roce 1848 společností Wien-Gloggnitzer Eisenbahn-Actien-Gesellschaft (v roce 1855 přejmenována na Maschinenfabrik der k.k. priv. österreichischen Staatseisenbahn-Gesellschaft; krátká forma: Lokomotivfabrik der StEG). V roce 1864 byla předána Gratz-Köflacher Bahn a v roce 1878 odstavena ve stanici Voitsberg. Od roku 1914 je Steinbrück (typové označení 2’B n2) muzejním exponátem.

Vědecké vedení

Ing. Herbert Schirmböck

Návrh výstavy

Mag. Hans Kudlich