Gotika na Velkopolsku 1936/2026

Výstava „Gotika na Velkopolsku 1936/2026“ vypráví o expozici, která se konala v budově našeho muzea v roce 1936. „Velkopolské gotické plastiky“ byla tehdy první samostatnou prezentací středověkých soch a maleb v Muzeu Wielkopolskie a jednou z prvních výstav tohoto druhu v Polsku. Bude to příběh o tom, jak se za 90 let proměnil náš pohled na středověké umění, a zároveň jedinečná příležitost vidět gotické sochy a malby zblízka, včetně těch, které běžně stojí v kostelech po celé Velkopolsku.

Studenti-organizátoři výstavy během studijní cesty, Mnichov 1935. Spodní řada zleva: Kazimierz Kowalski, Szczęsny Dettloff, Kazimierz Alkiewicz, Halina Niklewicz, Katarzyna Pajzderska, Barbara Dembińska, Halina Waga. Horní řada zleva: Gwido Chmarzyński, Janusz Rejman, Przemysław Michałowski, Janusz Powidzki (dřepí), Eugeniusz Krygier, Zdzisław Kępiński; Audiovizuální archiv Katedry dějin umění

Vědecký kvas a studentské přátelství

Za organizací výstavy „Velkopolské gotické plastiky“ v roce 1936 stáli dvacetiletí studenti dějin umění Poznaňské univerzity, pracující pod vedením svého mistra, kněze prof. Szczęsnego Dettloffa.

Plní nadšení mladí badatelé vyrazili do terénu v hledání gotických památek. Navštívili přes 150 kostelů poznaňské diecéze a ve více než 100 z nich objevili zapomenuté gotické plastiky. Tak se otevřela nová kapitola ve výzkumu středověkého regionálního dědictví.

Dva okamžiky v čase, dva pohledy na gotiku

Výstava „Gotika na Velkopolsku 1936/2026“ se skládá ze dvou částí: archivní a historické.

První část nás přenáší v čase do Velkopolska roku 1936. Vypráví příběh přelomové expozice „Velkopolské gotické plastiky“ a přibližuje poválečné osudy předmětů. Je výchozím bodem vyprávění o měnících se metodách výzkumu, způsobech chápání středověkého umění a přístupech k ochraně památek.

Druhá část dává hlas samotným památkám, které po devadesát let žily vlastním životem: některé byly přemalovány, jiné naopak osvobozeny od silných vrstev pozdějších zásahů.

Výstava „Velkopolské gotické plastiky“, 1936; v popředí Halina Niklewicz ve třetí výstavní síni; Archiv Národního muzea v Poznani

Předměty v kultu, objekty v muzeu

Všechna díla představená na výstavě vznikla s určitým účelem: měla sloužit náboženství, vysvětlovat tajemství víry a přibližovat k pravdám zapsaným v Bibli. Byla spjata s konkrétními sakrálními prostory a vetkána do rytmu liturgického roku.

V roce 1936, po skončení výstavy, se osud většiny z nich změnil. Z kostelních interiérů se předměty dostaly do muzejních sálů. Toto zdánlivě jednoduché přemístění, provedené především s myšlenkou na jejich ochranu, však změnilo jejich status i způsob fungování.

Katalog výstavy „Velkopolské gotické plastiky“, 1936

Kościan, Seslání Ducha svatého (retábl); dílna Mistra pentaptychu z Gościszowic, 1507; zapůjčeno laskavostí farnosti Panny Marie Nanebevzaté v Kościanu

Bouřlivé osudy gotických pokladů

Na výstavě stavíme vedle sebe dva různé řády:

• Památky, které zůstaly v kostelech, nesou stopy plynutí času, nabalených zásahů, proměnlivé estetické citlivosti a přizpůsobování se měnícím se interiérům chrámů. Jsou „živé“, protože jsou vetkány do rytmu současné zbožnosti. Výstava je vzácnou příležitostí, jak si je prohlédnout zblízka.
• Objekty uložené v muzeích: jejich čas se v jistém smyslu zastavil v roce 1936. Vytržené z původního kontextu dnes fungují především jako umělecká díla, která badatelé analyzují z hlediska stylu, tvaru či autorství.

Dnes, bohatší o nové poznatky a pokročilé konzervátorské metody, se na ně můžeme podívat znovu.

**Kurátorka…