Daniela Brasil

Naše letošní hostující umělkyně Daniela Brasil žije od roku 2010 v Grazu a poeticky se zabývá procesy přesunu a migrace. Opakovaně se vrací ke svým rodinným vzpomínkovým krajinám v Rio de Janeiru v Brazílii. Své osobní geografie využívá k zviditelnění koloniálních propletení, zkušeností s vykořeněním a možností opětovného zakořenění. Její umělecký výzkum hledá spojení: mezi minulostí a přítomností, mezi těly a územími, mezi příběhy, které jsou vyprávěny, a těmi, které teprve musí být znovu nalezeny.

Na Magnoliovém kopci instaluje od dubna pod vrbovou kopulí smyslnou, politickou uměleckou-přírodní-životní laboratoř kolem koloniální cesty Passiflory – marakuji – z Jižní Ameriky do Rakouska, kde je mezitím mrazuvzdorně zdomácnělá.

Daniela Brasil se opírá o záznamy rakouských expedic do Brazílie z počátku 19. století a věnuje se akvarelům Thomase Endera a Michaela Sandlera, kteří dokumentovali koloniální vědecké expedice v Rio de Janeiru. Enderova díla nabízejí nádherné vyprávění tropické krajiny, zatímco Sandlerovy botanické kresby ukazují rostliny jako otevřená těla, která byla rozřezána, aby odhalila své vnitřní struktury s anatomickou přesností. Z tohoto materiálu si vybírá mučenku jako leitmotiv své práce, mezi tisíci rostlinami a semeny, které byly přivezeny do Vídně – z nichž některé se možná dostaly i do sbírek Universalmusea Joanneum v Grazu.

Jak lze sledovat cesty těchto rostlin – cítit jejich účinnost mimo sbírání, krádež, sušení, balení, skladování a domestikaci? Passiflora ztělesňuje více než botanickou zvědavost: Její smyslné tvary, zářivé barvy a lákavé vůně odrážejí touhu po majetku, která poháněla impéria. Zároveň se brání omezování a rozvíjí úponky pro jemné svádění a vzájemnou transformaci. Vytržené z tropické půdy a přesazené do evropského klimatu se tropické migrantky jako Passiflora musely znovu zakořenit, přizpůsobit se mrazu a neznámé půdě a přepsat jim vnucené narativy.

Kořeny/Vykořenění/Zakořenění zve návštěvníky v podobě léčivé zahrady k zastavení u migrujících rostlin, k pocítění jejich účinnosti a k učení se z jejich adaptací. Tato zahrada je zároveň meditací a uměleckým gestem – regeneračním prostorem, kde se snoubí smyslová zvědavost a propletená historie Brazílie a Rakouska a odkazuje na budoucnost, která je zakořeněna ve vzájemnosti mezi lidmi a více než lidským světem.

Passiflora symbolizuje nejen ovocnou sladkost marakuji, ale jako léčivá rostlina také její uklidňující účinek.