Neonovými barvami oslnivě jasné silné obrazy s rizikem poškození sítnice

První institucionální výstava v Evropě věnovaná americké malířce Katherine Bernhardt představuje komplexní přehled jejího nejnovějšího díla. Svými velkoformátovými, zářivě barevnými obrazy se Bernhardt etablovala jako jeden z nejvýraznějších hlasů současné malby. Název výstavy Katherine Bernhardt, Neonfarbblendluminanzwuchtgemaeldenetzhautkollisionsgefahr, je padesátiosmi písmenné slovo složené z prvků, které jsou v němčině zásadní pro koncept výstavy a umělecký přístup, spojující je do jedné jednotky: neon – barva – oslnění – svítivost – síla – obraz – sítnice – kolize – nebezpečí. Zároveň funguje název jako řečový projev přetížení a jako kondenzace logiky smyslové zkušenosti: spíše než popisovat, ovlivňuje a odkazuje na produkci obrazů, která se přímo zaměřuje na vnímání, intenzitu podnětů a vizuální překrývání. Spojení pojmů vytváří jakýsi sémantický neustálý proud, který převádí logiku její malby – charakterizovanou překrýváním a sousedstvím znaků, stejně jako impulzivní intenzitou a simultánností – do radikálně otevřeného jazyka.

Dílo Bernhardt se pohybuje na rozhraní pop artu, neoexpresionismu a postdigitální malby. Přijímá strategie pop artu 60. let, jak je rozvinuli umělci jako Andy Warhol, Roy Lichtenstein a Claes Oldenburg, a převádí jejich obrazový jazyk do subjektivní a expresivní současné formy. Na rozdíl od vypočítané distance klasického pop artu se obrazy Bernhardt vyznačují gestickou bezprostředností, spontánností a záměrně nedokonalou otevřeností. Zároveň její práce odkazují na neoexpresionismus 80. let. Současně intenzivní použití barev a fyzická, smyslová přítomnost jejích obrazů odkazují na dějiny umění, které sahají ještě dále – k prostorotvorným barevným světům Henriho Matisse nebo zátiší z koncentrovaného obrazového kosmu Giorgia Morandiho. Bernhardt rovněž nepoužívá každodenní předměty primárně kvůli jejich symbolickému významu, nýbrž jako výchozí bod malířských průzkumů. Její motivy se řídí dynamikou samotného aktu malby a nikoli předem stanoveným ikonografickým programem. Ve svých obrazech Bernhardt navíc opakovaně odkazuje na díla současných umělců:ic, které oceňuje, jako jsou Alex Katz, Mary Heilmann, Laura Owens a Josh Smith.