Bitvy forem proti mrakům, ptákům a ohni

Josef Strau je jednou z nejvýraznějších uměleckých osobností své generace. Po mnoho let žil a pracoval v Kolíně nad Rýnem, Mexico City a New Yorku, než se vrátil do Vídně. Jeho tvorba se pohybuje mezi malbou, sochou, filmem, architekturou a literaturou, a často tak stojí mimo jednoznačné zařazení do jednotlivých médií.

Ústředním bodem Strauovy umělecké praxe je otázka, co pro něj vůbec znamená produkovat umění. Od konce 80. let 20. století rozvíjí formy takzvané „neproduktivní postoje“, jimiž se vyhýbá představě nepřetržité umělecké produktivity a s ní spojeným kulturním hodnotám uměleckého provozu. Nejen vytváření, ale i shromažďování, zavrhování, znovuobjevování, psaní a vystavování se u něj stávají samostatnými uměleckými akty. Přitom se téměř experimentálně sleduje metafyzika soběstačně se generujících, navenek uzavřených produkčních narativů, například jím vymyšlené hypostasismy. „Hypostase“ označuje vznik či „sestup“ duchovní ideje nebo reality do nižší, materiální sféry – u Straua tedy představu, že se myšlenky mohou ve světě manifestovat právě prostřednictvím jednoduchých materiálních procesů a experimentů.