30 % pampeliška

Pampeliška – jako květina, botanická rostlina, kulturní symbol a estetický fenomén – má sílu a tichou odvahu. Nenápadná, a přesto vytrvalá, radikálně se přizpůsobuje, vrací se a odolává. Pod názvem 30 % pampeliška sjednocuje výstava v Kunsthaus Graz více než 35 děl, která se věnují květině a jejímu přímému spojení s člověkem – člověk sdílí s květinou asi 30 % svého genetického materiálu – s jednotlivými zápůjčkami ze sbírek Universalmuseum Joanneum. V dílech se setkáváme s melancholií rozpadající se současnosti. Současně nás vezmou na cestu do nám známé, krásné a opojné estetiky květiny a jejího vyjádření radosti ze života. Jde o opakující se příchod, symbiotickou spolupráci a loučení: poeticky, politicky a ekologicky.

Pampeliška zde funguje jako vzor adaptivní síly i jako jazyk, kterým mluví všichni. V duchu floriografie – historické řeči květin – se stává transkulturním gestem uznání a komunikace: přehlížená, ale vytrvalá a krásná. Jako květina okrajů, luk a zahrad nabízí symbolickou slovní zásobu, která se brání normalizujícímu zúžení, mluví každodenními jazyky, má léčivé schopnosti a snadno láká opylovače zářivou barvou slunce. Výstava se opírá o koncept „zapletení“ (entanglement) i o filozofické a ekologické rámcové koncepty „estetické nabídky“ (Elaine Scarry) a „kritické hybridity“ – a tím se spojuje i s výstavou Hybrid Pleasures. Helen Chadwick supported by Liesl Raff v horním patře, kde se tématem stávají produktivní a provokativní formy vícerohlasné hybridity. „Zapletení“ (entanglements), jak je formulovaly myslitelky jako Donna Haraway, Karen Barad a Timothy Morton, jsou politicky a koloniálně nabité a zároveň chápány jako překračující druhy či pohlaví. Když Haraway píše: „Budeme spolu, nebo vůbec ne“, je třeba tyto vazby sledovat a poznatky využít pro spravedlivou budoucnost.

Uprostřed ekologických krizí, koloniálních dopadů a digitálního zrychlení vyžaduje 30 % pampeliška nové formy pozornosti – přizpůsobené tomu, co pomalu roste, vyžaduje čas a tiše se vrací. Květina sama o sobě, ale také pampeliška se svými šířícími se semeny, svou přirozenou léčivou silou a společným prospíváním ztělesňuje tento princip etického způsobu života koexistence.

S umělci jako Iris Andraschek, Suzanne Anker, Karl Blossfeldt, Andrea Bowers, Viltė Bražiūnaitė & Tomas Sinkevičius, Claude Cahun, Regula Dettwiler, Spencer Finch, Barbara Frischmuth, Anita Fuchs, Yevhen Holubentsev, Sanja Iveković, Anna Jermolaewa, Markus Jeschaunig, Claudia Larcher, Jonas Mekas, Joiri Minaya, Ryts Monet, Alois Neuhold, Agnieszka Polska, Anna Ridler, Ugo Rondinone, Martha Rosler, Sonya Schönberger, Nina Schuiki, Elfie Semotan, Petr Štembera, Alexander Stern, Thomas Stimm, Michael Stusser, Neja Tomšič, Dirck van Rijswijk, Anna Zemánková a dalšími zápůjčkami ze sbírek kulturní historie, přírodopisu nebo literatury se výstava rozvíjí jako mnohostranná diskuse o květině, jejím přisouzení a síle přitažlivosti.

Projekt je součástí kooperačního projektu BLOOM, který bude od jara do zimy 2026 spojovat lokality Universalmuseum Joanneum.