V SAMOTNÝCH ÚTROBÁCH ZMĚN: SURREALISMUS A ANTIFASISMUS

Jako umělecké a politické hnutí měl surrealismus mezinárodní dosah a internacionalistické přesvědčení. Kořenící v umění a literatuře, choval mnohem širší ambice: revoluci ve společnosti a předefinování samotného života. „‚Přeměňte svět,‘ řekl Marx; ‚změňte život,‘ řekl Rimbaud: tyto dva cíle jsou pro nás pouze jedním,“ prohlásil André Breton v roce 1935.

Od svého vzniku ve 20. letech 20. století se surrealisté střetli s řadou politických programů, které byly v rozporu s ideály rovnosti a svobody. Odsoudili evropské koloniální projekty, organizovali se proti fašistům, bojovali ve španělské občanské válce, připojili se k odboji během druhé světové války – aby byli odsouzeni jako „degenerovaní“ nacisty, čelili internaci nebo perzekuci, nakonec uprchli z Evropy nebo zemřeli na bojištích či v táborech. Jejich odpor bylo samotné umění. Prostřednictvím poezie, malby, fotografie, koláže a tvorby výstav se snažili odhalit vady v údajně racionálním poselství údajně racionální civilizace Západu.

Jak fašismus získával na síle v Evropě, jak postupovala nacifikace Německa, jak propukaly světové války a koloniální války – surrealisté se nepohnuli; protagonisté surrealismu zůstali radikální ve svých ideologických a politických volbách. Zároveň tyto převraty vyústily v mimořádná setkání a skutečně globální solidaritu: Praha by stála po boku Coyoacánu v Mexiku; Káhira se španělskou republikou; Marseille s Fort-de-France na Martiniku; Portoriko a Paříž s Chicagem; a Londýn s New Yorkem. Surrealistické myšlení a akce měly všezahrnující simultánnost. Podle toho se výstava rozvíjí spíše jako mapa než jako časová osa. Záměrem je zde prezentovat surrealismus jako mezinárodní hnutí silně angažované ve společnosti a politice – v souladu s tím, jak ho vnímali jeho členové.