Dotýká se čela, cítí, jak ho pálí, pravděpodobně má horečku

Ústředním dílem výstavy je pětihlasé vyprávění o ničivé bouři, která se přehnala přes ostrov obklopený mořem. Protagonisté ji pozorují ze vzdáleného břehu – zpočátku se zvědavostí a úžasem nad silou hromu a blesků, později s narůstajícím neklidem tváří v tvář ničivé síle přírody. Konfrontována s nebezpečím, komunita začíná odhalovat svou křehkost. Lidé jsou zmatení; někdy se zdá, že spojují síly v dočasných aliancích, jen aby se pak od sebe odvrátili, podlehli vlivu druhých nebo se pokusili zajistit si své individuální potřeby. Vůči neštěstím, která postihují sousedy na blízkém ostrově, se objevuje cynismus. Rostoucí strach odhaluje mechanismy sociální lhostejnosti, populismu a konformismu, které postupně podkopávají sociální důvěru a vedou k izolaci, zintenzivňujíce pocit ohrožení. Komunita, jejíž součástí se divák nedobrovolně stává, se rozpadá. Jediné, co ji drží pohromadě, je krajina.

Stejně jako v jiných filmech umělkyně, krajina zde není pouze narativním rámcem, ale také aktivní substancí, která uchovává paměť mnoha lidských i nelidských bytostí. Stopy jejich historií jsou zapsány v troskách domů a v předmětech opuštěných během útěku; jejich subjektivita je rozpuštěna do atmosférických jevů a prvků přírodního světa. Stejně jako v Bouři se krajina stává prostorem pro zamyšlení nad sociálně-politickou nestabilitou.

Výstava také představuje tchajwanský motiv, silně přítomný v tvorbě umělkyně, neboť Breguła vytvořila většinu svých děl za posledních deset let na Tchaj-wanu. Fotografie ze série Nízký příliv zobrazuje město Xincuo zaplavené mořem. Postupné propadání země, v kombinaci se stoupající hladinou moře, znamená, že místní krajina je ve stavu neustálé transformace. Zde je katastrofa zjevně prodloužena v čase a očekávání jejích dalších fází se stalo klidnou, přijímanou součástí každodenního života obyvatel.

Díla Karoliny Breguły jsou ponurým kolektivním portrétem společnosti zachvácené strachem a rozdělením. „Dotýkám se čela, cítím, jak ho pálí, pravděpodobně mám horečku,“ říká jedna z protagonistek Bouře a její slova znějí jako diagnóza zánětlivého stavu, ve kterém se komunity nacházejí tváří v tvář krizím a permanentnímu napětí.

Výstava Karoliny Breguły je součástí série samostatných prezentací v Galerii 1, sousedící s depozitářem sbírek. Tento prostor kombinuje funkci úložiště sbírek s kurátorským a vzdělávacím programem. Série představuje umělce, jejichž díla jsou součástí sbírky Ujazdowski Castle Centre for Contemporary Art.