{Monolit}

Cyklus Monolit zkoumá technologie a materiály – od integrovaných obvodů po plastové polymery – které se mohou stát trvalými relikviemi lidské činnosti. Klademe si otázky o „hluboké hmotě“ (deep matter) budoucích epoch: o to, co přežije jako geologicko-technologická vrstva Země a v jaké formy se mohou relikvie naší civilizace proměnit. Monolit zde chápeme jak jako jednotný skalní blok, tak jako soudržnou technologickou architekturu – symbol neznámého jádra budoucího archivu, nositele informací a materiálního záznamu lidské činnosti.

O formátu

Galerie se stává otevřenou laboratoří, kde je tvůrčí proces stejně důležitý jako jeho materiální výsledek. Zajímá nás viditelný, reálný vztah mezi uměleckou prací a činností vědců a možnost jejich zapojení do praktik udržitelnější umělecké produkce, založené na biologických a regenerujících se materiálech. Instalace se rozvíjí před očima diváků a samotný prostor začíná fungovat jako experimentální prostředí.

Cyklus Monolit také hledá kvazi-výstavní formáty, ve kterých instituce neprezentuje tolik objekty, jako spíše performuje svou vlastní strukturu – síť vztahů, procesů a spoluprací. Chápeme ji jako organismus spoluvytvářený toky znalostí, hmoty a technologie. Tento způsob fungování zase odkazuje na současné praktiky strojového učení, kde smysl vzniká z iterací, vztahů a neustálé aktualizace dat. Podobně přistupujeme k výstavnímu prostoru: jako k prostředí, které se neustále mění, reaguje a zve veřejnost k prožitku ne hotového díla, nýbrž probíhajícího výzkumného procesu.