Tato kočka byla nakreslena během války

Síla umění – na rozdíl od propagandy – spočívá mimo jiné v jeho schopnosti narušit naše obvyklé způsoby vnímání reality a odhalit pochybnosti. Právě v oblasti současného umění se vyjednávají významy důležité pro komunitu. Při pohledu na umělecké dílo stojí za to klást otázky jak o jeho poselství a použitých prostředcích, tak o zdrojích, z nichž vycházejí jeho formální řešení. Interpretací a provokací reality umělci odhalují dominantní diskurzy vizuální politiky.

Mění válka umění? Ano, stejně jako mění lidský život. Většina existujících problémů se prohlubuje a vznikají nové.

Název výstavy Tato kočka byla namalována během války se zdá být pouze jednoduchým prohlášením. Především to není kočka („ceci n’est pas une pipe“ – „to není dýmka“), ačkoli evokuje asociace s dopaminem poháněnou rozkoší z prohlížení obrázků na internetu. Větu pronesla umělkyně Kateryna Libkind, zdůrazňující, že válka poskytuje neúprosný rámec pro každou situaci.

Za druhé, sloveso „maloval“ si hraje s rozšířenou vírou, že umění vzniká kreslením, malováním nebo sochařstvím. Mezitím výstava představuje díla vytvořená jinými strategiemi.

Za třetí, konfrontujeme se se základní otázkou o směřování našich vlastních činů v dobách totální krize. Je v době války ještě prostor pro kritickou reflexi?

Výstava se tak zabývá uměním vznikajícím tváří v tvář válce. Vrací se otázky související s dlouhotrvajícími obrazy druhé světové války a války v bývalé Jugoslávii, a především války nám časově a geograficky nejbližší – války proti Ukrajině, jejíž boj za svobodu a život podporujeme. Právě ze zkušenosti této války naše výstava vyrůstá.

Představená díla byla vybrána v reakci na otázky, které jsme si jako kurátoři kladli. Je umění efektivní? Co od něj můžeme očekávat v dobách krize? Jak se zabývá důležitými otázkami ve veřejné debatě, včetně zkušenosti války, evropské identity, práv žen nebo dekolonizace z pohledu zemí bývalého socialistického bloku? Jak válka ovlivňuje naši citlivost, když dokumentace z míst zločinů koexistuje na obrazovkách počítačů s popkulturou a obrazy generovanými umělou inteligencí? A může nám umění pomoci představit si svět jinak, než jak naznačují dominantní narativy?