Zapomenout na všechno

V hebrejštině se slova lishkoach – zapomenout – a koach, které znamená jak moc, tak sílu, rýmují, jako by se v nich projevovala dvojí povaha zapomínání. Výstava Zapomenout na všechno z kulturně-historické perspektivy vypráví o síle, ale také o bezmocnosti zapomínání a ptá se, zda znamená pouze ztrátu, nebo zda může být také osvobozením.

Moc zapomínání v židovských dějinách Moc zapomínání se uplatňuje různě a ponechává zapomenuté bezmocnými. V rámci judaismu představuje velký klatba (Cherem), která člena komunity nejen vylučuje z komunity, ale má také vymazat jakoukoli vzpomínku na něj, největší rabínský trest. Ale kletba zapomínání je také vyslovována proti vnějším nepřátelům: jimach schemo, „Jeho jméno ať je vymazáno“ – touto kletbou jsou postiženi jednotliví nepřátelé židovského národa.

Rakouská kultura zapomínání po roce 1945 Cílem nacistické vyhlazovací politiky bylo nejen vyvraždit židovské obyvatelstvo, ale také odstranit důkazy masového vraždění. Když byly osvobozeny koncentrační a vyhlazovací tábory, zbyly jen ty svědectví, která nacisté už nemohli zničit. A po roce 1945 mnozí Rakušané chtěli zapomenout na to, co se stalo a na čem se podíleli. Tato „kultura zapomínání“ byla prolomena až s aférou Waldheim v roce 1986.

Proč musíme dnes mluvit o zapomínání V dobách, kdy je historická zodpovědnost a paměť stále více zpochybňována, je důležité mluvit o mechanismech zapomínání a ptát se, co je potlačeno a přepsáno, co je přehlíženo a co je vědomě vymazáno. Výstava zve k tomu, aby zapomínání nebylo chápáno pouze jako opak vzpomínání, ale jako součást komplexního zkoumání historie a současnosti. Výstava Jewish Museum Vienna ve spolupráci s Jüdisches Museum Hohenems

Zúčastnění umělci: Arnold Dreyblatt, Dani Gal, Esther Hovers, Brigitte Kowanz, Maya Schweizer, Sigrid Sigurdsson, William Utermohlen, Patrick Zachmann.Kurátoři: Daniela Pscheiden (JMW), Dinah Ehrenfreund-Michler (JMH) Design a grafika: Fuhrer, Vídeň