25.09 – 30.12.2026

Výstava Všechny směry toulání představuje nejnovější akvizice Dolnoslezské společnosti pro podporu výtvarných umění spolu s díly, která tvoří jádro její sbírky budované od roku 2004. Ve světle stejnojmenného toulání tvoří vybraná díla vyprávění, které osciluje mezi dvěma strategiemi orientace v současném světě – navzájem protichůdnými, a přece vycházejícími ze společného zdroje.

První se týká typu toulání příznačného pro věk hyperprodukce a hyperspotřeby, poháněného nutkáním k nepřetržité aktivitě a produktivitě. Přijímána automaticky a bez reflexe, tato strategie nakonec rozostřuje jakýkoli jasný smysl pro směr či účel. Odkazuje na sebegenerující pohyb, hnaný pouze strachem ze zpomalení – který se uprostřed všudypřítomného nadbytku stává mnohosměrným, nesouvislým a zbaveným koherentní logiky. Druhá strategie naproti tomu vzniká z odporu vůči tomuto maniakálnímu, nekonečnému spěchu a projevuje se jako potřeba nespěchavého, pozorného a meditativního bloudění. Chápán jako forma toulání, tento druh pohybu shazuje entropickou stigmatizaci, kterou mu ukládají podmínky současného života, a odhaluje místo toho svůj kognitivní, duchovní a tvůrčí potenciál.

Intelektuálním patronem výstavy je Byung-Chul Han, autor oslavované knihy Společnost vyčerpání, která zkoumá, jak imperativ pozitivity a produktivity řídící naše jednání vytváří neviditelnou formu útlaku. Výstavní vyprávění sleduje trajektorii myšlení tohoto německého filosofa a sociologa. Vychází ze socio-kulturního a civilizačního základu, který poskytuje výchozí bod pro úvahy o jednotlivci. Výstavní vyprávění tak vychází z univerzálních problémů současné reality, jako jsou život pod diktátem zrychlení; záplava produktů, obsahu a možností; digitální režim vyžadující hypervidi­telnost; přehnaná komunikace, která produkuje dezinformace; stírání hranic mezi pravdou a napodobeninou, původním a náhradním; a vytlačení potřeby duchovna dogmatem slasti. Vrcholí nakonec v citlivé oblasti vnitřních zápasů o identitu. Výsledkem je obraz extrémního propletení, v němž vnější svět neustále s jednotlivcem vyjednává podmínky jeho autentičnosti.

Vycházejíc z myšlení Byunga-Chula Hana, výstava stejně silně klade důraz na potřebu dosáhnout oblastí vnitřní reflexe, duchovna a tvořivosti, které současná realita bývá pomíjí. Zatímco zdůrazňuje entropickou dimenzi toulání, zároveň odhaluje jeho opačný pól. Toulání chápané jako nespěchavá, introvertní, intelektuální a emocionální cesta, bohatá na možnosti sebepoznání a tvorby, se stává zároveň alternativou a odpovědí na škálu civilizačních problémů nastíněných výše.

Stejnojmenná Všechny směry toulání – nejcharakterističtěji vizualizovaná na výstavě prostřednictvím větvení, štěpení, smyček a stratifikace – tak poukazují k čemusi mnohem složitějšímu než k nelineárnímu pohybu, který ztrácí vlastní střed mezi dvěma výše popsanými alternativními strategiemi orientace v současném světě. Toulání, ukotvené v současných sociálních, ekonomických a kulturních otázkách, se na výstavě projevuje v mnoha kontextech a směrech: jako nejistota cíle a řada svévolných voleb; jako nespěchavé, pozorovatelské a meditativní bloudění na způsob flâneura; jako kognitivní omyl; jako tvůrčí zkoumání možností; jako pocit přemožení nadbytkem voleb a příležitostí; jako sebeuvědomělé, introspektivní hledání; jako trhliny, které rozkládají já; jako vývoj; a jako hledání smyslu.

Umělci: Adam Abel, Jan Jaromir Aleksiun, Olaf…