Novověké zlatnictví slezských kostelů pokoje

1. října – 30. prosince 2026

Foto Magdalena Lorek

Kurátor výstavy: dr hab. Piotr Oszczanowski

Jednou z nejcennějších památek slezského umění zůstávají dva dochované dřevěné kostely pokoje z poloviny 17. století – ve Świdnici a Javoře, které byly po celé baroko průběžně doplňovány o výzdobu a vybavení. Jejich nesporná hodnota a originalita způsobily, že byly v roce 2001 zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO.

Na výjimečnou hodnotu těchto svatyní má vliv nejen architektonická podoba, ale také jejich vybavení. Z něj se zlatnické fondy a liturgické nádoby jeví jako nejméně známé. Mezi vystavenými předměty se nacházejí mimořádně cenná díla: stříbrná křestní mísa z roku 1694, monumentální kříž Johanna Friedricha Wendricha a soubor liturgických nádob pro udílení svátostí mimo kostel.

Dřevěné kostely pokoje z poloviny 17. století ve Świdnici a Javoře patří k nejcennějším památkám slezského umění. Spolu s třetím kostelem v Hlohově – který byl velmi brzy zničen v roce 1654 a ačkoli byl obnoven, v roce 1758 zcela vyhořel – jsou považovány za význačná díla protestantské architektury v Evropě, která vznikla bezprostředně po westfálském míru (1648), jímž skončila třicetiletá válka. O jejich zvláštní hodnotě svědčí nejen architektonická podoba a bohatá výzdoba, ale také vybavení. To bylo po celé baroko průběžně doplňováno.

Na výstavě lze spatřit díla četných slezských zlatníků doby baroka, mimo jiné Hanse Boxhammera, Tobiase Plackwitze st. a Georga Nawarry z Wrocławi, Christopha Knappeho z Kowar, Johanna Friedricha Bayera ze Świdnice, příslušníky zlatnické rodiny Fischerů ze Świdnice a Johanna Friedricha Wendricha z Javoru.

Foto Magdalena Lorek

❧ Nejcennější památky na výstavě ↡

❦ Stříbrná křestní mísa z roku 1694 z kostela pokoje v Javoře, která působí mimořádným bohatstvím figurálních zobrazení. Nechali ji zhotovit zámožní javorští měšťané – chirurg Georg Lahser a Dorothy, roz. Krush. Teprve nyní byl rozpoznán tvůrce této mísy, jímž se ukázal být Christoph Knappe z Kowar. Mísa bude veřejnosti představena poprvé.

❦ Monumentální oltářní kříž z kostela ve Świdnici od javorského zlatníka Johanna Friedricha Wendricha. Krucifix, zhotovený v roce 1711 a doplněný rokokovým dřevěným podstavcem kolem roku 1752, financovala neznámá šlechtična z rodu von Niebelschütz a baronka von Zedlitz. Je projevem štědrosti slezské šlechty, která stejně jako měšťanstvo ze Świdnice nešetřila prostředky na zkrášlení své výjimečné svatyně.

❦ Soubor liturgických nádob pro udílení svátostí mimo kostel, uložený v k přepravě upravené truhličce – zlatnický výrobek bez jakékoli analogie. Tento výjimečný liturgický soubor vlastnil tamní primariální pastor Theodosius Gottfried Fuchs (1692–1767). Autorem zlatnických výrobků v tomto souboru je zástupce pro zlatnictví ve Świdnici zasloužilé rodiny Fischerů – Johann Fischer st.

Při přípravách výstavy se podařilo učinit nové objevy. „Nepochybně senzacemi v našem případě bylo objevení dvou děl vratislavských zlatníků novověku v kostele pokoje ve Świdnici,“ říká dr hab. Piotr Oszczanowski, ředitel Národního muzea ve Vratislavi a kurátor výstavy. „Jde o nejstarší zlatnický výrobek, jaký dnes ve Świdnici kostel vlastní – stříbrnou schránku z roku 1638 od vratislavského cechovního mistra Hanse Boxhammera a barokní kalich, jehož autorem se ukázal být jeden z nejvýznamnějších vratislavských zlatníků Georg Nawarra.“

Cílem výstavy je také připomenout díla umění pocházející ze slezských kostelů pokoje, která se nyní nacházejí mimo hranice Polska. Mezi nimi je nejcennější, zcela zapomenuté, …