Bydgoszcská mincovna

Ve druhé polovině 16. století byla Rzeczpospolita Obojga Narodů rozlehlým a vojensky silným státem. Její poloha v srdci Evropy na pozemních obchodních stezkách a také přístup k Baltskému moři přispívaly k rozvoji obchodu. Aby však nebyla jen vnímavým odbytištěm pro jiné země, ale rovnocenným partnerem, potřebovala ještě stabilní peníze. Kroky směřující k zotavení státních financí a vytvoření měnového systému, který jeho rozvoj podporuje, podnikl král Štěpán Batory (1576–1586). V roce 1578 byl zaveden nový mincovní řád, doplněný v roce 1580. Určoval nominály ražených mincí, množství stříbra a zlata, které obsahovaly, a také jejich vzájemné poměry. Tato ustanovení platila společně pro polské a litevské mince. Dohled nad provozem mincoven byl svěřen podskarbím – korunnímu a litevskému. Ti je pronajímali postupně různým osobám a dohlíželi na to, aby uzavřené smlouvy byly plněny. Aby se uspokojila potřeba státu na mincích, bylo rozhodnuto, že budou raženy v různých mincovnách souběžně. Již v roce 1578 byla otevřena koruní mincovna v Olkuszi, později v Poznani a Łobżenici. V Vilniusu se navíc ražily litevské mince, v Malborku pro Královské Prusko a v Gdaňsku a Rize pro potřeby těchto měst. Mincovny působily také na územích, která byla lénem Rzeczpospolité – v Královci a Mitavě. V souvislosti s velkou poptávkou po korunních mincích byla za vlády Zikmunda III. Vasy (1587–1632) zahájena výroba v dalších místech. Od roku 1592 se mince pro Korunu ražily v Malborku, od roku 1594 ve Wschowě a Bydgoszczi, později také v Lublinu a Krakově. Celkem za časů Zikmunda III. působilo v Rzeczpospolité a jejích lénech 16 nebo 17 mincoven.

Možná že počátky mincovnictví v Bydgoszczi sahají mnohem dále. Spolu s lokačním privilegiem, které udělil Kazimír Veliký v roce 1346, totiž město získalo právo razit mince. Není však známo, zda je vůbec využilo.

V první polovině roku 1594 udělil Zikmund III. Vasa privilegium k založení mincovny v Bydgoszczi podkomořímu krakovské země Stanislavu Cikovskému z Wojsławic, erbu Radwan. Tato mincovna, jejímž soukromým vlastnictvím byl Cikovský, měla razit koruní mince pro potřeby celé země. Musely být podobné mincím raženým v jiných mincovnách a Cikovský měl navíc každoročně odvádět do pokladny podskarbího částku 332 zł 24 gr. Pro umístění provozu byl vybrán jeden z ostrovů v zákrutu řeky Brdy. Díky zvýšení břehů bylo možné přehradit tekoucí vodu a využít její energii. Výhodou tohoto místa byla blízkost města, a tedy zásobování a ubytování, a také dopravní možnosti, které řeka nabízela. Tyto přednosti si dokázali ocenit i v daleké Krakově. Dne 29. července 1594 podepsal Cikovského plnomocník s Valentinem Jahnsem, který už pronajímal mincovny v Poznani a Wschowě, smlouvu o pronájmu mincovny. Kromě plnění závazků vůči podskarbímu měl Jahns Cikovskému platit nájemné, které činilo pravděpodobně 2000 zł. Dne 29. listopadu se v Bydgoszczi konala přísaha Jahnse jako nájemce a Jindřicha Hornbocka jako wardajna, tedy probiřače. Brzy poté mincovna zahájila provoz. Od roku 1594 jsou známy šelągi a trojáky, tedy trojgrošové mince. Od analogických mincí z jiných mincoven je lze odlišit díky iniciálám a erbu Stanislava Cikovského a Valentina Jahnse. V dalších letech byla nabídka zdejších mincí rozšířena o další nominály ražené ve stříbře – groše a šestáky, tedy šestigrošové mince. Významnější změna vzhledu mincí nastala v roce 1598, kdy místo iniciál a erbů začalo být umisťováno písmeno B, označující místo ražby. Bylo to důsledkem mincovního řádu vydaného podskarbím, který se vztahoval na všechny mincovny. Dne 13. března 1601 bylo na základě usnesení sejmu pozastaveno působení všech koruních mincoven s výjimkou jediné, v Krakově nebo Olkuszi. Text ústavy vydané sejmem obsahuje zřetelnou narážku na bydgoszcskou mincovnu s obviněním, že se obohacuje na…