Tvoření historie

S výstavou MAKING HISTORY se Hamburger Kunsthalle odváží k brilantnímu skoku zpět do historie: největší obraz muzea – Vstup Karla V. do Antverp (1878) od Hanse Makarta (1840–1884) – tvoří ústřední bod prezentace, kde si návštěvníci mohou vytvořit plastickou představu o rozmanitosti a protikladnosti ve vývoji umění 19. století.

Po čtyřech letech je 50 m² velký skandální obraz rakouského malíře, který od své první prezentace uchvátil diváky, opět k vidění. Zakoupený pro Hamburger Kunsthalle v roce 1879, stále patří mezi nejdůležitější identifikační obrazy muzea a je považován za jeden z vrcholů historické malby. Spolu s tímto dílem bude v reprezentativním Makartově sále vystaveno dalších 60 obrazů a soch 19. století ze sbírek Kunsthalle, včetně mnoha zakládajících obrazů domu otevřeného v roce 1869. Dílo Cromwell před rakví Karla I. (po 1831) od Paula Delaroche (1797–1856) bylo v roce 1846 darováno s podmínkou, aby bylo založeno veřejné muzeum v Hamburku. A Galilei před koncilem (1861) od Friedricha Karla Hausmanna (1825–1886) byl darován Kunsthalle k položení základního kamene v roce 1863. Makartův sál, jako úvodní sál prohlídky sbírky muzea, má v budoucnu senzibilizovat všechny návštěvníky, aby vystavená díla četli stejně s potěšením jako kriticky. To, co bylo dříve považováno za správné, nemusí odpovídat dnešním představám, ale může pomoci zpochybnit vlastní pohledy.

Díky zcela novému uspořádání prostoru se má na návštěvníky přenést galerie 19. století: s odkazem na historické prezentace sbírek se umělecká díla – z nichž některá nebyla k vidění 100 let – lesknou v blokovém zavěšení na sametovém obložení stěn.

Vystavená díla jsou rozdělena do různých tematických celků: Silná přítomnost historické malby objasňuje rozmach, který tento žánr zažil v průběhu 19. století. Důvodem je politicky napjatá situace v Evropě s neustálými změnami revolučních a restaurativních tendencí. Zejména tři obrazy Paula Delaroche (1797–1856), jednoho z nejvýznamnějších historických malířů své doby, objasňují nové zaměření historického obrazu: jeho panovníci jsou zobrazeni jako přístupní a zamyšlení jedinci. Také pečlivě propracované žánrové scény mají silnou sugestivní sílu. Vezmou diváky na cestu časem do římské antiky, jako v dílech Lawrence Alma-Tademy (1836–1891), nebo do francouzského rokoka u Ernesta Meissoniera (1815–1891). Platnost antiky jako formálního a materiálního zdroje pro umění trvala po celé 19. století. Tuto tematiku dominuje velkoformátový obraz Anselma Feuerbacha (1829–1880) Rozsudek Parise (1870). Nápadná přítomnost děl, která se zabývají emocemi, je také spojena s tehdejší touhou po emočním zapojení, příkladem jsou Milosrdné sestry (1859) od Henriette Browne (1829–1901). Současně žánrová malba reagovala na novou sociální realitu aktuálními tématy, jako například Karl Schlesinger (1825–1893) s obrazem Překročení emigrantů (1851). Kvůli válkám, hladomorům a nezaměstnanosti se v polovině století stovky tisíc lidí ocitly nuceny opustit Evropu. S dnešním pohledem na tuto malbu se stávají virulentní paralely s aktuálními mediálně zprostředkovanými obrazy lodí s uprchlíky. Skupina převážně anglických umělců často směřovala svůj pohled na Blízký východ. Vedena touhou co nejvíce okouzlujícím způsobem představit pro západní oči cizí svět, je „orientální malba“ zároveň svědectvím eurocentrického pohledu na arabsko-islámskou kulturu. Tato díla vycházejí převážně z významných nadací Gustava Christiana Schwabeho (1886) a barona Johanna Heinricha von Schrödera (1910), díky nimž má Hamburger Kunsthalle dodnes jednu z největších sbírek anglické malby 19. století na evropském kontinentu. Závěr tvoří impozantní krajinomalby Oswalda Achenbacha (1827–1905) a jeho současníků, které s nástupem impresionismu kolem přelomu století brzy přestaly být žádané.

Doprovodný katalog zobrazuje všechna prezentovaná díla, představuje je v jednotlivých komentářích a ve formě úvodních esejů vymezuje příslušný časový horizont (Michael Imhof Verlag, 176 stran, německé vydání, 25 eur). Publikace je k dostání na www.freunde-der-kunsthalle.de a v muzejním obchodě. K doprovodu návštěvy výstavy a k přípravě a/nebo následné práci je v aplikaci Hamburger Kunsthalle zdarma k dispozici ke stažení audio průvodce (4 eura s vypůjčeným zařízením). Představuje 14 děl a Vstup Karla V. do Antverp, ke kterému lze navíc jako aplikaci rozšířené reality získat animované informace o jednotlivých postavách obrazu. K zprostředkování výstavy patří také doprovodná brožura, která informuje o tematických směrech prostoru a kterou si lze zdarma vzít. Kromě toho tato brožura odpovídá na kritické otázky umístěné v prostoru, které mají návštěvníkům dát podněty k zamyšlení. Dvě knihy v sále – Makart Dříve a Makart Nyní – umožňují pochopit ambivalentní recepci Makartova obrazu od jeho počátků a vyzývají návštěvníky, aby ji z našeho dnešního pohledu aktualizovali. K tomu lze v sociálních médiích použít i hashtag #MakartNow. U příležitosti MAKING HISTORY a s tím spojené reorganizace Makartova sálu vznikl také film 50 čtverečních metrů absurdity, který dokumentuje genezi projektového záměru, odhalení monumentálního obrazu pod krytem, jeho restaurování a novou prezentaci a zahrnuje reakce návštěvníků (25 min). Film bude k vidění v Kunsthalle od konce října 2020.

Monumentální kompozice Hanse Makarta (1840–1884) ukazuje opojný slavnostní vstup mladého císaře Karla V. (1500–1558) do přístavního města Antverpy 23. září 1520. Albrecht Dürer (1471–1528) byl tehdy přítomen slavnostem a zaznamenal zážitek ve svém Deníku z nizozemské cesty. O více než 300 let později se Makart na tento zdroj odvolával. V době Karla V. však bylo při takových příležitostech obvyklé, že nahé ženy představovaly jako „živé obrazy“ určité alegorie. Většinou stály na tribunách vysoko nad děním. V Makartově zobrazení jsou ženy doslova podřízeny držiteli moci. Zjevně se více zajímal o provokativní inscenaci než o spolehlivé ztvárnění skutečných událostí. Po impozantním výstavním turné se stovkami tisíc návštěvníků z Vídně přes Basilej a Paříž až po Drážďany a Londýn byl reprezentativní obraz od roku 1881 vystaven v Hamburger Kunsthalle. Od roku 1939 byl v depozitáři, než byl v roce 1981, 100 let po své první prezentaci, opět vystaven na svém původním místě až do roku 2016.